| Vzpomínka na Marušku... |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Zdenda Balcar počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Text a foto: Roman Klemm Díky tomu, že svého sportu ani v pokročilém věku daleko nad osmdesát let "neměla dost" a pravidelně navštěvovala historické podniky po celé Evropě, jsme se s ní směli setkat i my "později narození". Naposledy při "Ennstal Classic" roku 2013 - pak "zmizela z obzoru". Podnik Monaco-Historique roku 2014 již navštívil její muž sám a na dotaz ohledně jejího zdraví odpověděl, že jí není nejlépe. Od léta minulého roku jsem již věděl, že je "Maruška" (jak jí říkal Jarda z Prahy) vážně nemocná. Od té doby mi bylo jasné, že brzy bude na čase psát poslední poohlédnutí po této výjimečné ženě... Krasavice z Neapole začala se závody ve dvaadvaceti na maličkém Fiatu Topolino. V dobách svých začátků se mohla několikrát poměřit i s velkým Taziem Nuvolarim, největší předválečnou hvězdou motorsportu. Výborné výsledky v závodech sportovních vozů (roku 1954 dojela na Fiatu-Giannini například druhá v Giro di Sicilia) jí zajistily místo továrního jezdce stáje Maserati, což bylo v dobách, kdy ženy v Indianapolisu ještě ani nesměly vkročit do boxů, nemalou senzací. Maria Teresa v dalších letech nejednou dokázala, že této příležitosti nevděčí jen svému půvabu. Ve vytrvalostních závodech, které v padesátých letech hrály mnohem důležitější úlohu, než formule 1, dokázala často přesvědčit. Roku 1955 dojela na Maserati A6GCS devátá při Targa Florio a třetí v desetihodinovce v Messině. O rok později vedla ve své třídě v 1000 km di Monza a jen nehoda ji připravila o špičkové umístětní v závodě na 1000km v Buenos Aires. Koncem sezony 1957 byla tehdy 31letá de Filippis plna sebevědomí a odhodlání dostat se do formule 1. Od toho ji neodradilo ani Maseratiho rozhodnutí stáhnout svůj tovární tým. Nasadila tedy klasický typ 250F soukromě, stejně tak jak to dělal její přítel Jean Behra. V nemistrovské GP Syrakůz dojela výborně pátá a v polovině května se v Monaku odvážila mezi borce světového šampionátu. Zkusit to právě v ulicích Monaka, kde se v kvalifikaci o 16 startovních míst rvalo 30 pilotů, asi bylo až příliš odvážné. Po defektu motoru v sobotní kvalifikaci patřila mezi ty, kteří v neděli směli jen přihlížet – stejně tak jako například Louis Chiron a Bernard Ecclestone. Na, na tehdejší poměry neuvěřitelný, debut ženy ve formuli 1 si fandové museli počkat do 15. června 1958. Na 14,1 km dlouhé vražedné trati v belgickém Spa jí na polemana Hawthorna sice scházelo 34 sekund, jako devatenáctá ale směla v neděli startovat. Odvážná pionýrka byla v cíli hodnocena s odstupem dvou kol na vítěze Brookse jako desátá, za což hned po závodě od belgického krále obdržela zvláštní cenu. Téhož roku vyrazila ještě do GP Portugalska v Portu a do své domácí velké ceny v Monze. Oba závody však pro technické závady nedokončila. Zvláště v Monze to byl důvod k smutku: byla totiž zrovna pátá, když její Maserati 250F 13 kol před cílem vypověděl službu. Na dějišti Grand Prix se poté měla objevit již jen jednou. Roku 1959 se jí pod přihláškou továrny Porsche KG na Behra-Porsche F4 nevydařila kvalifikace v Monaku. Její aktivní kariéra již neměla mít dlouhého trvání: 1. srpna totiž na berlínské AVUS přišel Behra o život a de Filippis se rozhodla, že se závoděním skoncuje. Kontakt ke svému sportu a ke starým známým ale nikdy neztratila. V severní Itálii žijící Marie byla prezidentkou klubu bývalých pilotů Grand Prix a jak výše uvedeno, ráda obohatila svou přítomností a dobrou náladou historické podniky Evropy. Nemohl jsem se sice stát svědkem jejích hrdinských kousků padesátých let, o to živěji mi ovšem zůstane navždy v paměti, jak při Ennstal Classic v Rakousku krotila mohutný Maserati 250F, nebo teprve před dvěma roky tančila na startovní čáře v Groebmingu...
Zdroj: FORMULE.cz, Foto: Roman Klemm Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
