| Milwaukee Mile, nejstarší stále aktivní závodní okruh světa |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Michal Beran počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Historie závodního kruhu známého dnes pod názvem The Milwaukee Mile je tak dlouhá, že sahá ještě do předminulého století. Je sice pravdou, že první automobilový závod se zde jel "až" 11. září 1903, ale ani toho by nebylo, kdyby si louky, na kterých se dnes komplex oválu a jeho zázemí nachází, nevyhlédl jeden bohatý Američan již v roce 1876 pro své soukromé závodiště koní. Dostihy se staly tak úspěšným podnikem, že v roce 1891 se Společnost státu Wisconsin pro zemědělství rozhodla pozemky i s hipodromem odkoupit a zřídit zde areál pro konání wisconsinského státního veletrhu. Od té doby je závodní trať součástí tohoto areálu. Není již přesně známo, kdo přišel s novátorskou myšlenkou nahradit v Milwaukee skutečné koně těmi myšlenými pod kapotami tehdy stále ještě ne zcela běžných automobilů, ale myšlenka se ujala. Vítězem onoho prvního závodu na Milwaukee Mile se stal jistý William Jones z Chicaga, který ustanovil první rekord dráhy na jedno kolo v neskutečném čase 72 sekund (pokud ovšem zjistíte, že to odpovídá průměrné rychlosti zhruba 80 km/h, jedná se o výkon na rok 1903 jistě úctyhodný). Jenomže na počátku minulého století si mnozí stále ještě nevěděli se smradlavými plechovkami na loukoťových kolech rady, a tak celkem smysluplné sprinty doplnily v letech 1907 a 1908 závody na 24 hodin. Kroužit po mílovém oválu dvacet čtyři hodin muselo být skutečně výkonem hodným uznání. Milwaukee Mile se však tehdy skutečně stala jedním z center amerického motoristického sportu a dala částečně vzniknout i první legendě amerických tratí, Barneymu Oldfieldovi. Představíte-li si, že v roce 1910 dokázal zajet kolo na "Míli" průměrnou rychlostí téměř 113 km/hod, bude Vás možná mrazit v zádech stejně jako mne. Třicátá léta přinesla další rozvoj oblíbené dráhy, byly postaveny nové tribuny a vylepšeno zázemí, povrch dráhy však zůstával nadále nezpevněný. Série, kterou dnes známe pod názvem Champ Car, zavítala do Milwaukee poprvé v roce 1933, v čele se svým tehdejším hrdinou WiIlburem Shawem. Dalším z hrdinů "Míle" byl bezpochyby i Rex Mays, který zde dokázal celkem pravidelně vítězit ve čtyřicýtých letech. V roce 1947 pak byla založena důležitá tradice přetrvávající až do dnešních dnů. Závod v Milwaukee se tehdy stal prvním následným závodem po Indy 500 a tudíž získal mimořádnou důležitost. Všichni totiž chtěli vidět nového hrdinu, vítěze Indy. Moderní éra začala v Milwaukee v roce 1954, když byl ovál poprvé opatřen pevným povrchem. Krátký nezpevněný půlmílový ovál však zůstal uprostřed okruhu a do roku 1959 na něm ještě dokonce závodili koně. V šedesátých létech se pak "Míle" stala svědkem skutečné revoluce, když Jim Clark s Dan Gurney v roce 1963 odsoudili klasické roadstery do role statistů.
"Turbína"! Joe Leonard v roce 1968 s turbínovým Lotusem při kvalifikaci Slavná léta série CART pak byla svázána především s vítězstvími Toma Snevy, Ricka Mearse a také se soubojem rodin Unserů a Andrettiů. Vždyť klan Unserových zde získal plných 9 vítězství. Milwaukee zůstalo věrné sérii CART až do roku 2006, kdy zde zvítězil Sebastien Bourdais a bylo svědkem spanilé jízdy Ryana Hunter-Reaye v roce 2004, kdy na cestě k vítězství zcela deklasoval kompletní pole soupeřů a vedl celých neuvěřitelných 250 kol.
Kenny Brack, vítěz závodu CART z roku 2001 Konkurenční série IndyCar zavítala na Milwauke Mile poprvé v roce 2004 a "Míle" se tak stala naprosto unikátním místem, kde startovaly oba soupeřící šampionáty. To se samozřejmě stalo vítaným soustem pro fanoušky, protože bylo možno srovnat výkony používané techniky. Přestože geometrie jednomílového oválu byla vůči technice používané IndyCar Series poměrně milosrdná, rozdíl byl značný. Vítěz kvalifikace Champ Car v roce 2005, kterým byl Jimmy Vasser, zajel kolo za 21,081 sekundy, zatímco bezesporu velmi talentovaný Sam Hornish zajel při svém nejlepším kvalifikačním kole v témže roce pouze 21,458.
Ryan Hunter-Reay vede pole svých konkurentů při svém památném závodě v roce 2004 Přestože kvalifikace v Milwaukee patřila často při závodech IndyCar jezdcům Rogera Penskeho, v samotných závodech se daleko častěji z vítězství radovali piloti stáje Andretti Green. Tím posledním se pak stal v loňském roce Tony Kanaan. Podaří se Tonymu zopakovat loňské vítězství? Jak si povedou piloti nových týmů? Poradí Jimmy Vasser kouzelnou formulku pro úspěch na "Míli" svým jezdcům Serviovi a Powerovi? A nebo se konečně bude radovat věčně druhý Vitor Meira? V neděli večer se to dovíme. The Milwaukee Mile: Loňský vítěz: Tony Kanaan (Andretti Green Racing)
Sobota 31. května Neděle 1. června
Velké fotografie CCWS,LLC. / USA LAT Photographic a Bill Clowes Zdroj: Formule.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
