| Závod ve Watkins Glen odstartuje druhou polovinu sezóny |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Michal Beran počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Okruh Watkins Glen International ležící ve stétě New York nedaleko jezera Seneca Lake je další z historických lokalit, ve kterých závodí současná IndyCar Series. Dějiny okruhu, který dokonce po dlouhých dvacet let hostil Grand Prix F1 Spojených Států, však sahají ještě daleko hlouběji do historie. Začátek automobilového závodění ve Watkins Glen je spojen s dobou těsně po druhé světové válce, kdy americká společnost hledala po dlouhých válečných letech nové zdroje zábavy a odlehčení. Jedním z nich byly i automobilové závody, jejichž nadšeným propagátorem ve stétě New York byl Cameron Argetsinger, bohatý právník a sportovní nadšenec. Jeho rodina vlastnila ve Watkins Glen letní sídlo a brzy po válce se Cameron začal zabývat myšlenkou uspořádat závody sportovních vozů v malebné krajině v jeho okolí. Jak sám v jednom rozhovoru připustil, učinil tak častečně proto, že sám vlastnil britský sportovní vůz MG a neměl kde v něm závodit. V roce 1948 svou myšlenku uskutečnil a až do roku 1952 se po veřejných cestách a ulicích Watkins Glen proháněly sportovní vozy během každoročního závodu "Watkins Glen Sport Cars Grand Prix". Tečku za vším udělala nešťastná havárie v roce 1952, kdy jeden z vozů vyjel na chodník, usmrtil jednoho z diváků a zranil několik dalších. Následoval zákaz pořádání závodu v ulicíc města a tak Argetsinger přesunul podnik na veřejné komunikace do lesů jihozápadně od města. Ale ani tento okruh po všech stránkách brzy nestačil a tak bylo v roce 1955 přijato rozhodnutí vybudovat stálý závodní komplex.
Rok 2005 a za volantem Dallary týmu Panther Racing Tomáš Enge Argetsinger tentokráte zvolil promyšlený přístup a stavba okruhu byla konzultována s profesory techniky z Cornellovy univerzity a rovněž s Billem Millikenem, leteckým konstruktérem a amatérským automobilovým závodníkem, který v té době rovněž působil na Cornellu. Vznikl nový a na svou dobu velmi kvalitní závodní okruh, který se v letech 1958 až 1960 stal skutečně mezinárodním, když závody tzv. "Formula Libre" přilákaly i taková jména jako byli Jack Brabham, Stirling Moss či jejich američtí kolegové Dan Gurney a Phil Hill. V roce 1961 se Argetsinger zhostil na výbornou úkolu uspořádat ve Watkins Glen GP F1 Spojených Států a po špatných zkušenostech s předcházejícími závody v Sebringu a Riverside Formule 1 zakotvila ve Watkins Glen na dlouhých dvacet let. V roce 1971 byl okruh prodloužen o sekci nazývanou "Boot" nebo též " Anvil", kterou využívají dnes i vozy Indycar, zatímco série NASCAR používá původní kratší verzi okruhu. Bezpečnostní opatření na okruhu však bohužel nedokázala udržet krok s technikou a Watkins Glen se v letech 1973 a 1974 stal místem tragických a skutečně děsivých havárií Francoise Ceverta a Helmuta Koinigga. Hlavní vinu na výsledku těchto havárií měla špatná funkce ocelových svodidel ARMCO, kdy po nárazu monopostu v obou případech horní polovina vydržela, zatímco spodní nikoliv. Výsledek takového nárazu myslím není třeba popisovat. Závody Formule 1 přesto ve Watkins Glen vydržely až do roku 1980.
Sam Hornish Jr. v zajetí svodidel . . . Okruh ve Watkins Glen však má bohatou historii i z hlediska dalších závodních sérií. Vždyť se zde jezdila nejen slavná série Can-Am, ale i Trans-Am či americká F-5000. Bez lákadla F1 však okruh neustál svou finanční situaci, v roce 1981 vyhlásil bankrot a ukončil činnost. Postupně se podařilo činnost okruhu obnovit především díky sérii NASCAR, která zde začala pořádat jeden ze svých několika mála závodů mimo oválové tratě. Vrcholová formulová série se do "Glenu" vrátila ve formě IndyCar Series v roce 2005. Jejímu příchodu předcházela důkladná rekonstrukce tratě a především ochranných systémů. Přesto všechno ARMCO bariéry v některých úsecích stále ještě děsí mnohé z fanoušků, vzpomínky na rok 1973 jsou bohužel ještě stále živé. Nekorunovaným králem "Glenu" je z hlediska ICS naprosto poprávu Scott Dixon, který dokázal zvítězit ve všech třech dosud odjetých ročnících závodu. Z pole position se zde však třikrát radoval Helio Castroneves. A vzhledem k tomu, že oba dva jsou ve skvělé formě i letos, patří znovu mezi velké favority. Jenomže tentokráte se budou muset vypořádat i se smečkou pilotů ze série Champ Cars, kteří budou chtít bezesporu ukázat, kdo že je na klasických okruzích pánem. Že budou minimálně vyrovanými konkurenty dokázali už na městském okruhu v St. Petersburgu. A stejně jako tam i ve Watkins Glenn čeká všechny velmi náročná třífázová kvalifikace, která rozhodne o postavení na startu. Watkins Glen International: Sobota 5. července Neděle 6. července
Velké fotografie Indycarmedia / USA LAT Photographic Zdroj: Formule.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
