Je osmého října roku 1961. Ve Watkins Glen poprvé začíná Velká cena Spojených států vozů Formule 1. Na startovním roštu najdeme spoustu známých jmen. Startují například Bruce McLaren, Graham Hill, Jim Clark, Stirling Moss či Jack Brabham. Kdo by si ale pomyslel, že nejvíc se v americkém motosportu prosadí dnešní debutant. S vozem Cooper-Climax startuje do první velké ceny. Dnes dojede osmý se ztrátou čtyř kol na vítěze. Do vozu formule 1 usedne už jen jednou v životě, příští rok na té samé trati. Dojede si pro deváté místo, opět čtyři kola za vítězem závodu. Nikdy nevyhraje šampionát USAC, nikdy nevyhraje pětistovku v Indianapolis, nikdy nevyhraje závod NASCAR. V roce 1965 s aktivním závoděním přestane. Dnes mu je 24 let, jede první závod ve Formuli 1 a jmenuje se Roger Penske.

Vraťme se ale o pár let zpět. Přesněji do poválečných let. Student práv původem z bohaté rodiny ředitele jedné z největších oceláren na světě si loni zakoupil sportovní vůz MG-TC a velmi jej tíží fakt, že s ním nemá kde závodit. Proto se rozhodne kolem letního rodinného sídla uspořádat první závod na klasické trati v poválečné historii USA. Šestkrát musí žádat byrokraty o uzavření silnic okolo nedaleké rokle. Stát, okres, obec Watkins Glen, dvě nedaleká města a jedna státní komise nakonec souhlasí. Zbývá ještě jeden detail. Protože vytyčená trať dvakrát přechází železnici, jednou trať podjíždí, ale jednou vede přímo přes ni, je potřeba ještě vyjednat zastavení železniční dopravy. Druhý říjen 1948 vejde do dějin jako „Den, kdy zastavily vlaky“. Autor myšlenky přivést závody evropského rázu do USA do Watkins Glen zažije se svou tratí léta vzestupů a pádů. Dožije se požehnaného věku 87 let, než v roce 2008 odejde na odpočinek. Za svého života se dočká uvedení do Síně slávy amerického motosportu. V roce 1948 mu je 27 let a jmenuje se Cameron Argetsinger.

Původní Argetsingerův okruh měří 6,6 míle (10,6 kilometrů). Pod koly vozů se střídají vyasfaltované pasáže, štěrkové pasáže či makadam. Okruh se táhne přímo středem obce. Diváci stojí na chodnících doslova pár centimetrů od projíždějících vozů. V roce 1952 dojde k nevyhnutelnému. Při závodech jeden divák zahyne, další jsou vážně raněni. Závody ve Watkins Glen na stávající trati musí skončit. Silnice zůstaly v nezměněné formě do dneška a jsou zařazeny na seznam historických míst státu New York. Existují i průvodci po historické trati a každý má možnost si ji ve svém voze projet.

Tak šel čas u Chipa Ganassiho - 2005, Giorgio Pantano ...

V roce 1953 vzniká nový 4,6 míle (7,4 km) dlouhý okruh, také využívající veřejné komunikace.  Ve stejném roce byla založena společnost Watkins Glen Grand Prix Corporation mající na starost pořádání závodů. V čele stanul právě Cameron Argetsinger. Okruh v lesích u Watkins Glen však brzy přestal stačit. Poblíž byl zakoupen 550 akrů velký pozemek. Argetsinger nechal okruh vyprojektovat týmem profesorů z nedaleké Cornell University. Trať měla být zmenšenou verzí původního okruhu. Osoba hlavního projektanta okruhu ve Watkins Glen také není nezajímavá. Dotyčný pán promoval v roce 1934 na bostonském MIT. Před válkou nastoupil jako expert na aerodynamiku u Boeinga. Stál za vývojem několika verzí bombardéru B-17 Flying Fortness a byl na palubě prvního letu prototypu XB-29 (Boeing B-29 Superfortness). Po válce participoval na vývoji závodních vozů, které i sám řídil. Jedna ze zatáček původního okruhu ve Watkins Glen byla pojmenovaná po něm. Když Formule 1 zavítala do Watkins Glen pomáhal organizovat závod coby hlavní traťový maršál. Dnes je mu úctyhodných 98 let a jmenuje se William F. Milliken, Jr.

Millikenova trať byla postavena v roce 1956. První závod na ní odjely vozy NASCAR. Čtvrtého srpna 1957 zvítězil Buck Baker s vozem Chevrolet. První mezinárodní závody odjela v „Glen“ v letech 1958 až 1960 Formule Libre. Do Glen zavítali největší osobnosti soudobé závodní scény v čele se Stirlingem Mossem, Jackem Brabhamam či Philem Hillem. V roce 1959 přivedl do floridského Sebringu Američan ruského původu Alec Ullmann Formuli 1. Své první vítězství ve Formuli 1 zaznamenal Bruce McLaren. Závod Formule 1 v roce 1960 se přestěhoval do kalifornského Riverside, kde dominoval Stirling Moss. Cameron Argetsinger byl požádán, aby v roce 1961 uspořádal Velkou cenu USA ve Watkins Glen. Formule 1 našla na dvacet let svůj domov v USA. Nejúspěšnějšími jezdci F1 ve Watkins Glen se stali Graham Hill a Jim Clark, kteří si dokázali připsat tři vítězství.

... Energizer dovezl Dixona do Victory Lane v roce 2006 ...

Velká cena USA se brzy stala podzimní tradicí a velmi navštěvovaným podnikem. Závod byl populární i mezi jezdci a týmy, vždyť startovné se mnohdy rovnalo částce vyplácené za několik dalších velkých cen dohromady. Třikrát bylo Watkins Glen oceněno jezdci jako nejlépe organizovaná velká cena. V roce 1971 byla trať prodloužena o část, známou jako „Boot“(Bota) nebo „Anvil“(Kovadlina). Bohužel bezpečnostní standardy ve Watkins Glen začaly pokulhávat za vývojem techniky a v roce 1973 se závod stal osudným Francouzi Cevertovi. O rok později zahynul naprosto stejným způsobem Rakušan Koinigg. Ocelová svodidla ARMCO špatně absolvovala náraz, roztrhla se spodní polovina svodidla a ta horní pak zafungovala jako gilotina. Formule jedna vydržela v Glen do roku 1980. Již od roku 1979 doplňovala v Glen F1 i série CART IndyCar. Jenže IndyCar využívala kratší původní 4 kilometrovou verzi bez „boty“. Když byl kvůli finančním problémům zrušen závod F1 roku 1981, převzala IndyCar nejen delší verzi tratě, ale i tradiční říjnové datum. Bez F1 trať ještě více prodělávala a po závodě IndyCar v roce 1981 byla uzavřena. Závody IndyCar v Glen nevyhráli nikdo menší, než Bobby Unser (1979, 1980) a Rick Mears (1981). Pokaždé se radovala ta samá stáj – Penske Racing.

... v roce 2007 závodil Dixon v klasickém zbarvení, ale i tak dosáhl hattricku ...

Dva roky trať chátrala. Příležitostně se na ni odjelo akorát pár závodů SCCA bez diváků. V roce 1983 ji společně s International Speedway Corporation koupily sklárny Corning Enterprises  z nedalekého Corningu. Trať se dočkala malých úprav, například byla odstraněna Scheckterova šikana na spodku pasáže Esses (esíčka). První závod na renovované trati se jel 7. července 1984. První vytrvalostní závod Camel Continental vyhrálo trio Al Holbert, Derek Bell a Jim Adams. Závody Camel Continental v Glen pokračovaly až do roku 1995.

NASCAR se do Glen vrátil v roce 1986. Pasáž „bota“ nebyla včas upravena a tak NASCAR od té doby používá původní kratší verzi okruhu. Nejúspěšnějšími jezdci NASCARu v Glen jsou Tony Stewart a Jeff Gordon se čtyřmi vítězstvími. Od roku 1991 pořádá v Glen závod i nižší série NASCAR Nationwide.

Při závodě Camel Continental VIII v roce 1991 těžce havaroval v páté zatáčce Tommy Kendall. Při nehodě si vážně poranil nohy. O sedm týdnů později na stejném místě při závodě NASCAR zahynul J.D. McDuffie. Aby pořadatelé zvýšili bezpečnost okruhu, byla na protější rovince vybudována v roce 1992 šikana. Vozy vjíždějící do zatáčky Outer Loop tak byly zpomaleny a okruh prodloužen na dnešních 4,06 km (kratší verze), či 5,42 km (delší verze s „botou“).

... rok 2008 už tak dobrý nebyl, nejdříve Danica Patrick ohrožovala Dixonovy mechaniky ...

V roce 1997 se International Speedway Corporation stala jediným vlastníkem tratě, když odkoupila od Corning Enterprises jejich podíl. O rok dříve však vznikla Indy Racing League a v roce 2005 udělala historický kotrmelec, když poprvé opustila ovály a zavítala na přírodní okruh. Kromě historicky prvního závodu IRL mimo ovál na městské trati v St. Petersburgu zavítala IndyCar na stejné tratě, kde jezdila i série NASCAR, tedy do kalifornské Sonomy a právě do Watkins Glen. Aby trať vyhovovala bezpečnostním standardům závodů IRL muselo se pořádně zainventovat do rekonstrukce závodiště. Štěrk v únikové zóně první zatáčky (The 90) nahradila vyasfaltovaná zóna, obrubníky byly sníženy, aby při jejich přejíždění neztráceli piloti kontrolu nad vozy. U zatáčky č.2 (vjezd do Esíček), u šikany na protější rovince, u zatáčky č.6 (vjezd do „boty“), u zatáček č. 9 a č.11 byla posunuta svodidla, tak vznikly širší únikové zóny. Na přelomu let 2006 a 2007 navíc došlo k přeasfaltování první zatáčky a Esíček. Bezpečnostní standardy zvýšily i nové bezpečnostní ploty na cílové rovince, na vrcholu Esíček a na výjezdu z „boty“. V roce 2006 byla postavena nová kontrolní věž a cílová páska byla posunuta o 120 metrů. Před prvním závodem IndyCar ve Watkins Glen našly nový domov tribuny ze závodiště v Nazarethu, které bylo uzavřeno.

... Wheldonův monopost vypověděl službu ...

IndyCar využívá podobnou konfiguraci, jako využívala Formule 1. Oproti sedmdesátým letům ovšem vozy zpomaluje šikana postavená v roce 1992. Závod v roce 2005 se jel v podobném termínu, jako dříve závody Formule 1, tedy na přelomu září a října. Pro rok 2006 se Watkins Glen přesunul na začátek června, týden po pětistovce v Indianapolis. Studený a deštivý závod moc popularity nezískal a tak se podnik v kalendáři znovu stěhoval, prozatím definitivně na víkend spojený s americkým Dnem nezávislosti. Od roku 2007 je titulárním sponzorem firma Camping World zabývající se výrobou outdoorového vybavení. Absolutním králem Watkins Glen je Scott Dixon a stáj Target Chip Ganassi Racing. Jeho dominanci přerušil až loni Ryan Hunter-Reay ve voze stáje Bobbyho Rahala.

... cílem poprvé projel jako první někdo jiný, než Scott Dixon

Poprvé od závodu v Milwaukee usedne do závodního vozu Paul Tracy. Vrátí se do vozu #15 stáje KV Racing Technology sponzorovaném pojišťovnou GEICO. Vůz #23 stáje Dreyer & Reinbold Racing převezme Milka Duno. Modročervený monopost bude sponzorovat naftařská firma CITGO. Thomase Schecktera tento víkend v závodním voze neuvidíme. Stejně jako minulý týden v Richmondu i ve Watkins Glen bude oba vozy Newman/Haas/Lanigan racing sponzorovat McDonald. Dan Wheldon ve voze Panther Racing opráší khaki kamufláž Národní gardy USA, se kterou závodil v Indianapolis. Další vůz sponzorovaný americkou armádou řídí Raphael Matos, opět bude propagovat americké mariňáky. Dario Franchitti zřejmě nemá dost barevných kombinéz a tak v Glen nasadí fungl nové černé zbarvení. Po Nicorette, Tom Tom, Energizeru a Targetu bude primárním sponzorem Polaroid. Vůbec poprvé usedne do vozu IndyCar Američan Richard Antinucci (mimochodem vítěz jednoho ze dvou loňských závodů Firestone IndyLights ve Watkins Glen, ten druhý vyhrál Raphael Matos). Antinucci bude řídit vůz #98 stáje Team 3G. Překvapivě neuvidíme tým Conquest Racing a Alexe Taglianiho. Blachelartův tým se vrátí až na kanadské závody v Torontu a Edmontonu.

 
Jedno kolo ve Watkins Glen s Tonym Kanaanem

Watkins Glen International
Délka trati: 3,40 míle (5,43 km), 12 zatáček
Délka závodu: 202,5 míle (60 kol)
Loňský vítěz: Ryan Hunter-Reay (Rahal Letterman Racing)
Loňské Pole position: Ryan Briscoe (Team Penske), 1:29.3456
Nejrychlejší kolo: 1:29.1919 (Team Penske), 2007, IRL IndyCar Series

Časový harmonogram (SELČ)
Sobota 4. 7.
16:00 – 17:30 Trénink
21:00 – 22:30 Kvalifikace
Neděle 5. 7.
15:30 – 16:00 Trénink
19:30 – Start závodu Camping World Watkins Glen Grand Prix