NASCAR Sprint Cup se tradičně přesunul poblíž floridské pláže, kde se každoročně pořádá pomyslný výkop nadcházející sezóny. Letos tomu pochopitelně nebylo jinak. Ačkoliv se vedení série NASCAR rozhodlo pro možná radikálnější změny v bodovacím systému, pravdou zůstává jediné: Daytona je a vždy bude nejočekávanějším podnikem sezóny NASCAR.
O popularitě slavného závodu svědčí i další “doplňková” účast ostatních sérií. Celý kolotoč nekonečně levotočivých zatáček začal před týdnem, kdy poprvé zelenou vlajku uviděli jezdci série ARCA. Kde mimojiné startoval i jistý Clay Campbell, tedy prezident závodiště v Daytoně. Večer pak poprvé před závodem zahřáli své motory jezdci Sprint Cupu. Nebodovanou exhibici vyhrál Denny Hamlin a udělal si tak jistě chuť na nedělní kvalifikaci. Tu nakonec vyhrál Austin Dillon, vnuk Richarda Childresse. Druhým rokem v řadě se tedy na pole-position postavil a to velmi překvapivě nováček soutěže (Danica Patrick vyhrála kvalifikace v roce 2013).
Během týdne si na protilehlé rovince zmeřili síly jezdci série Whelen Modified a K&N Series East, pro kterou to byl letos už druhý bodovaný start. Ve čtvrtek se naplné obrátky dala do pohybu kvalifikace v podobě dvou 150mílových závodů. První podívanou vyhrál Matt Kenseth a druhou pak opět Denny Hamlin. Tým Joa Gibbse tedy zatím na jedničku - Denny Hamlin, ale tušil neúspěch. Zatím žádný jezdec totiž ještě nevyhrál sobotní Shootout, čtvrteční Duel a zároveň nedělní “pětistovku”.
139697
Po představení sérií Camping World Trucks Series a Nationwide Series se diváci konečně dočkali hlavního programu. Na nedělní odpoledne byl konečně naplánován start již 56. Daytona 500.
Z první řady tedy vystartoval Austin Dillon, společně s ním pak Martin Truex Jr., který po fiasku v týmu Michael Waltrip Racing odešel k poněkud pomalejším Furniture Row Racing. Druhou řadu tvořilo vítězné duo ze čtvrtečních duelů. Kromě stálic nejpopulárnější americké série, se na startovním roštu ukázalo i sedm nováčků. Mezi nimy zejména Auston Dillon, Kyle Larson či Cole Whitt, který v minulých sezónách rovněž řádil v Nationwide Series. Celkem tři jezdci v závodě nebodovali - Trevor Bayne, Brian Scott a Landon Cassil se letos upsali jiné sérii.
Start byl naplánován na první hodinu odpolední a rovněž se tak stalo. Celé 43ti členné pole se vydalo vstříc dalšímu klání o šampióna nejslavnějšího závodu - Daytona 500. Všemu přihlíželi pánové Darrell Waltrip, Mike Joy a Larry McReynolds, kterým za mikrofonem Fox Sports patří první polovina sezóny již od roku 2001. Mike Joy mimojiné slavil velké jubileum - jakožto sportovní komentátor letos “odvykládal” svoji 40 Daytonu v řadě - ať už jako pit-reporter nebo play-by-play komentátor.
Hned po mávnutí zelenou vlajkou se po prvním kole do vedení dostal Denny Hamlin, kterého vzápětí vystřídal Kurt Busch. Busch si v minulých letech vyjel hned tři druhá místa. Do hledáčků kamer se několikrát dostal i jeho šéf/kolega Tony Stewart. Ten se v Daytoně na Victory Lane dostal hned v neuvěřitelných 19ti případech - Nationwdie Series, kvalifikační Duely, Shootout exhibice, letní závod na 400 mil - vlastní Daytona 500 mu však unikala.
139702
Třetí kolo přineslo první náznak problémů. Do těch se dostal již vzpomínaný Kyle Larson. Lehký dotyk lemující zdi jej v následujícím kole zahnal na pit-lane, kde se v zápěti dostal do jednokolové ztráty. Stejného scénáře se o několik kol později dočkal i jeden z nejrychlejších Fordů letošního festivalu rychlosti - Greg Biffel. Připomeňme, že i když se jezdec “probojuje” do ztráty jednoho či více kol, hra pro něj zdaleka nekončí. Během tolik častých žlutých fází se o kolo víše automaticky dostane první opozdilec. Během pit-stopů se pak pomalejší týmy mohou rozhodnout pro tzv. wave’round. Tedy po vynechání pit-stopu se pod žlutou vlajkou mouhou probojovat o kolo víše - ovšem za cenu nepřezutých pneumatik a rychle ubývajícího paliva.
Do nesnází se hned ze začátku závodu dostal i zatím vítězný Denny Hamlin. Stěžoval si na přehřívání motoru a to díky nečistotě na mřížce před chladičem - faktor, který možná rozhodl o letošním šampiónovi závodu Daytona 500. Další průběh závodu byl přerušen v 23. kole, kdy se ke slovu dostal opět Kyle Larson. Smykem tak zařídil první přerušení. Žlutá vlajka s číslem dvě pak patřila Martinu Truexovi Jr., kterému bohužel vypověděl službu motor. Žlutá vlajka se však záhy proměnila ve vlajku červenou. Na trať začalo pršet a v Daytoně se tak za plné provozu poprvé představilo nové vysoušecí monstrum.
Červená fáze trvala neuvěřitelných 6 hodin a 22 minut, což je dle FoxSports déle než let z Los Angeles do New Yorku. Možná nejdelší přerušení v historii závodu posunulo restart do nočních hodin - pro evropského fanouška tedy poněkud nelidských chvil daleko po půlnoci. Jezdci za sebou měli pouze 42 kol.
Po restartu se v popředí střídala jména Kasey Kahne, Kyle Busch, Denny Hamlin či Brad Keselowski. Výměn na prvním místě nakonec bylo 42, ve vedení se postupně vystřídalo 18 jezdců. V následujících 250 mílých, tedy sto kolech, bylo na programu několik zelených pit-stopů. Ty se ovšem neobešly bez menších problémů.
139707
Kyle Busch od svých mechaniků ujel i s pneumatickou pistolí. Kasey Kahne byl málem sražen roztočeným Michael Annettem - i když bez škrábance, Kahne nakonec doplatil na pohotovost svého spottera, který mu moudře poradil, aby zrychlil a ujel tak problémům. Kahne byl následně odměněn penalizací za rychlost na boxové komunikaci. Tony Stewart a Clint Bowyer už z pit-lane nevyjeli. Problém z motorem resp. s distribucí paliva oba velké favority vyřadil.
Poklidný průběh závodu pomyslně přepůlil Paul Menard, který se ve stém kole našel na první místě - stejně jako u Denny Hamlina ani jemu statistiky nepřály. Lídr z poloviny závodu vyhrál i tu druhou naposledy před více jak dvaceti lety. Menard tuto tradici bez větších problémů nepřekvapivě prodloužil.
Do konce závodu zbývalo něco málo přes 50 kol, když se ke slovu dostala známá The Big One. Celkem 13 jezdců se dostalo do problému poté, co se do čtvrté zatáčky nevešli Kevin Harvick, Brian Scott a Aric Almirola. Do následné havárie se snad už z povinnosti zapletl i Michael Waltrip, David Gilliland a tolik skloňovaná Danica Patrick. Mimojiné - jedinou ženu startovního pole vyzval její šéf Tony Stewart a to k poněkud netradičnímu klání. Poté, co se Richard Petty vyjádřil celkem jasně a zároveň negativně na adresu Danici Patrick, se Tony Stewart rozhodl oba protagonisty dotlačit k vzájemnému souboji přímo na trati - snad se tato slovní přestřelka projeví i v reálu - jako reklama na NASCAR by to stálo za pokus.
Zatímco se diváci těšili na další The Big One a možná i domů, do prvních řad se nikým nepozorován dostal sám velký Dale Earnhardt Jr. V první řadě mu zdatně sekundoval Greg Biffle a Carl Edwards. Tedy souboj vozů Chevrolet a Ford. Toyoty Joea Gibbse se rovněž držely v první desítce. Matt Kenseth se po piruetě na pit-lane (25.kolo) rychle vzpamatoval. Další kdo měl velkou chuť na vítězství rovněž nechyběl v T10. Kevin Harvick změnu zaměstnavatele prakticky nepocítil a útočil na druhé vítězství ve slavném závodě. Nechyběl Jimmie Johnson, který chtěl obhájit loňský triumf. Jeff Gordon a Kurt Busch pak doplňovali první řady.
Kolo s pořadovým číslem 184. přineslo další vzrušení v podobě smyku Trevora Bayne - nejmladšího vítěze závodu. Na své si přišel i Austin Dillon. Při hromadné havárii v 145. kole byl roztočen, v následujících kolech však to byl právě on, kdo roztáčel kolemjedoucí. Dillon zařídil hromadnou havárii v 162. kole a i druhou velkou ránu, tentokrát v 195. kole. Havárie do které se zapojilo celkem sedm vozů.
Dale Earnhardt Jr. se však nenechal rozhodit. Své vedení si nechal vzít pouze Carlem Edwardsem a to naposledy ve 179. kole. Na zadní nárazník slavné 88ky dotíral zejména Brad Keselowski, který během tréninků patřil vždy mezi nejrychlejší. Šanci na vítězství měl i Jimmie Johnson či Jeff Gordon, který se však dvě kola před koncem ztratil v dalších řadách. Matt Kenseth, Greg Biffle i Austin Dillon byli stále velmi nablízku. Denny Hamlin se však jako jediný dokázal vedoucímu Earnhardtovi Jr. přiblížit nejvíce.
Po mávnutí bílou vlajkou se zdálo, že se syn sedminásobného šampióna přecijenom přepočítal. Svým soupeřům se při výjezdu ze druhé zatáčky poněkud vzdálil. Vlivem prodění vzduchu a tolik potřebné aerodynamiky bylo téměř jasné, že jej soupeři na protilehlé rovince bez problémů předjedou.
Avšak smůla v podobě ztraceného přelepu, který upadl z jiného vozu a následně se zachytil na mřížce před chladičem Earnhardtova vozu, se vzápětí ukázala jako menší výhoda. Původní obava z přehřátí motoru se posléze projevila jako menší výhoda týkající se aerodynamiky vozu. Earnhardt Jr. se na protilehlé rovince defacto už nemusel ani ohlížet do zpětného zrcátka.
Vítěz Daytona 500 z roku 2004 si svůj triumf náležitě vychutnal i v roce 2014. V pozadí nechyběla další nehoda avšak důležitější je fakt, že Earnhardt Jr. utnul čekání na své další vítězství trvající dlouhých 55 závodů. Věřme, že se Stevem Letartem svoji poslední společnou sezónu i vítězně zakončí a nesplní tak pořekadlo “první vyhrání, z kapsy vyhání”.
Daytona 500 je však závod “sám na své planetě”. To, kdo je či jak bude rychlý ukáží až následující závodní víkendy.
Příští týden nás čeká Phoenix International Raceway.
139717
Reklama
Komentáře ke článku
K tomuto článku ještě nebyl přidán žádný komentář.
