vydal:
Romana Kefurtová
zveřejněno:
31.3.2014, 10:35
počet komentářů:
0
Nedělní chladné a větrné odpoledne přivítalo všechny americké fanoušky na Martinsville Speedway. Předchozí dny komplikovalo vše počasí, dokonce i závod série Camping Word nemohl být odjet podle plánu a přesunul se až na nedělní podvečer. Naštěstí se déšť, který byl očekáván, umoudřil a závod STP 500 mohl být bez problému odstartován.
Z první linie závod odstartoval Pole Sitter Kyle Busch, který si vybral pozici „Outside“, vedle něj se do vnitřní stopy postavil Denny Hamlin. Druhou linii obsadili Joey Logano a Jimmie Johnson, který si z Martinsville odnesl již osm výher.
Ihned po odstartování si Kyle Busch nenechal nikým vzít své prvenství, jenomže už po dvou odjetých kolech se mávalo žlutou vlajkou. Na zadní rovince a potažmo ve třetí zatáčce došlo ke konfliktu a vůz Parkera Kligermana skončil po smyku ve zdi. Rozhodně nebyl jediný, kdo si odnesl první šrámy, ke svému přišli i Casey Mears, Austin Dillon nebo Kasey Kahne. Po té, co byla třicítka odtažena do garáží, se mohlo závodit dál. Z první řady restartovali #48 a #18. V sedmnáctém kole Kyla Busche předjel Matt Kenseth, k lepším pozicím se probojoval i Jeff Gordon nebo Kevin Harvick. Ve dvacátém osmém kole se Leaderem stal Jimmie Johnson a Kenseth se začal propadat.
Vzhledem k nepříznivému počasí předchozích dní byla již před závodem stanovena Competition Yellow na čtyřicáté kolo. Kromě čtyř jezdců všechny týmy využily příležitosti zajet k mechanikům. Na těsné a přeplněné Pit Road došlo ke konfliktu mezi Keselowskim a Kahnem, strůjcem všeho měl přitom být - dle slov nešťastného a rozzlobeného Keselowskeho - Kurt Busch. Keselowski musel chtě nechtě zajet se svým poničeným vozem přímo do garáže.
Po restartu se ve vedení udržel Jimmie Johnson, o deset kol později ho v čele vystřídal Kyle Busch a pár kol na to se vedení ujal Joey Logano. V sedmdesátém pátém kole se na trati opět objevila bílá dvojka Brada Keselowskeho. Jeho tým se rozhodl, že bude lepší nechat vůz bez kapoty. Rozhodně nebyl posledním, kdo toho dne tak závod zakončil.
Po osmdesátce odkroužených kol byl ve vedení Johnson, následován Kensethem a Loganem - neboli trojlístkem jezdců, který se držel stále v čele závodu. O několik kol později nám Brad Keselowski dokázal, že nehodlá nechat záležitost s jeho odkapotováním jen tak, a tak když byl poblíž Kurt Bush, šťouchal do něj i bez nárazníku, což si samozřejmě Busch nenechal líbit.
V devadesátém druhém kole nadělil Leader Johnson ztrátu kola Danice Patrick, která startovala desátá, ale nyní se nacházela až ve třetí desítce vozů. Ve sto třetím kole se mávalo po třetí žlutými vlajkami. Ve zdi se ocitl Ricky Stenhouse Jr. Při následujících Pit Stopech opět nikdo neváhal a všichni zvolili výměnu čtyř kol. Při výjezdu z Pit Road byl nejrychlejší Kenseth následován Johnsonem a Loganem.
Restartovalo se ve sto desátém kole a čtyři kola na to se opět mávalo žlutými vlajkami. O domino efekt se postaral Kvapil, který šťouchl do Anetta a ten zase do Gillilanda a ke všemu se přimotal McDowell. Po restartu se ujal vedení Logano, pár kol na to už to byl opět Johnson. Ve sto padesátém kole se na čele závodu objevil Greg Biffle, ten nejdříve pokořil druhého Logana a ve sto šedesátém kole předjel i Johnsona.
Ve sto sedmdesátém kole se po páté vytahovaly žluté vlajky. David Gilliland popošťouchl Casey Mearse a ten se dostal do smyku v druhé zatáčce. Následující Pit Stopy, při kterých opět docházelo vesměs k výměně všech čtyř kol, zvládl nejrychleji Ambrose, Biffle, Johnson, Logano, Earnhardt Jr. a Kenseth. Při samotném výjezdu přitom došlo k menší dopravní zácpě a auta musela dokonce zastavit a okamžik vyčkat, než se výjezd z Pit Road uvolní.
Po restartu setrval ve vedení Ambrose následován Loganem a Kensethem. Ve dvou stém kole se rozsvítila žlutá světla. Dale Earnhardt Jr. popošťouchl McMurraye a ten se po několika smycích šel seznámit s lemující zdí.
Následovaly další zastávky na Pit Road. Penalizace se dočkal tým Kahna. Ti totiž měli příliš mužů před zídkou. Nejrychleji dokázal Pit Road opustit Kenseth.
Ve dvoustém třináctém kole pokořil Kensetha Johnson. A po sedmi dalších kolech přišla ke slovu sedmá žlutá fáze. Po kontaktu s Davidem Gillilandem se do smyku a do zdi dostal Bowman se svou vínovou dvacet trojkou. Kurt Busch, A.J. Almendinger a Dale Earhardt Jr. nevyužili možnosti zajet k mechanikům. Penalizován byl pro změnu Tony Stewart, který byl na Pit Road moc rychlý. Po restartu si Earnhardt udržel vedení, ale jeho kroužení netrvalo dlouho, po několik kolech přišlo osmé přerušení. Na trati byl nepořádek, přesněji potom v první zatáčce. Pit Road tak jednou nebyla tak vytížena, protože hodně jezdců zůstalo na trati.
Po restartu ještě několik kol vedl Earnhardt, ale ve dvoustém čtyřicátém třetím kole jej předjel Kurt Busch a toho zase Jimmie Johnson. Přesně v polovině závodu se opět mávalo žlutými vlajkami a to díky Truexovi, který se ve čtvrté zatáčce dostal do smyku.
Někteří jezdci neopustili trať - například Kenseth nebo Harvick. Po restartu se tak ve vedení udržela žlutá dvacítka, ale po několika kolech se opět do čela závodu dostal Johnson. Jakmile byl závod za svou polovinou, na některých vozech se začala projevovat únava. Joey Logano se propadl až na sedmnácté místo a Kenseth kroužil dokonce až dvacátý sedmý.
Odkrouženo bylo tři sta kol. Ve vedení stále (kdo jiný než) Jimmie Johnson následován Bowyerem, Kurtem Buschem nebo Carlem Edwardsem. Zpět do první desítky se probojoval i Joey Logano.
O další - jubilejní desáté přerušení závodního tempa se postaral Alex Bowman. Po restartu se na čele udržel Johnson, pronásledován Bowyerem a Kurtem Buschem. Jenomže ani tato zelená fáze byla záhy přerušena. Do smyku se zcela sám dostal Joe Nemechek a následně si potykal se zdí. Radovat z Free Pass se mohl Tony Stewart, nešťastník Nemechek se zatím vydal rovnou do garáže.
Většina jezdeckého pole se vydala ke svým mechanikům. Nejrychleji Pit Road opustil Johnson, který už strávil ve vedení celkem sto čtyřicet devět kol. Po restartu setrvával ve vedení a přičetl si na své konto další dvacítku kol. Závodní tempo muselo být znovu přerušeno. Kyle Larson se ve druhé zatáčce vydal vstříc lemujícímu zdivu - do smyku se dostal naprosto svévolně. Free Pass pro Matta Kensetha a nic závratného pro Grega Biffla, který se propadal napříč jezdeckým polem, jeho vůz ho prostě nechtěl příliš poslouchat.
Na Pit Road to zase nejrychleji zvládl tým čtyřicetosmičky. Všechny týmy opět zvolily kompletní výměnu kol. Po restartu ve tři sta čtyřicátém čtvrtém kole nastal na čele mezi Johnsonem a Bowyerem litý boj o prvenství. O tři kola později opět nad Martinsvillem zavlály žluté vlajky. Důvodem byl nepořádek na zadní rovince, kromě deseti tisíců malinkatých kousků gumy z pneumatik se tam objevilo několik větších dílů, komu (očividně nepotřebné) součásti karoserie patřily, nikdo netušil. Téměř každý vůz byl totiž minimálně pomuchlaný, těm dalším chyběly zadní nárazníky (nebo je alespoň vozy měly tak zmačkané, že vypadaly, jako by tam ani nikdy nebyly) a dvěma vozům chyběly kapoty.
Z první řady restartoval Johnson a Kurt Busch. Side by Side objeli téměř celé kolo. Rychlejším se ukázal být přece jenom Johnson. V Lead Lap kroužilo celkem sedm a dvacet vozů. Ve tři sta šedesátém druhém kole se do první trojky probojoval Joey Logano a myslel si na druhého Edwardse.
Odkrouženo bylo čtyři sta kol - do cíle zbývala finální stovka. Na čele stále kroužil Johnson, následován Edwardsem a Kurtem Bushem. Po dalších deseti kolech přišlo na řadu další ze série přerušení. Do konfliktu se dostal Martin Truex Jr. a neokapotovaný Keselowski. Následovaly zastávky v boxech. Necelých devadesát kol před cílem už se mohlo uvažovat o strategii. Na své Pit stání se netradičně musel postavit Kenseth. Do smyku, přímo na Pit Road jej totiž dostal Edwards, který akorát opouštěl své stání.
Po restartu se Johnson ukázal být tím nejrychlejším, o druhé místo bojovali #99 a #88. Po několika kolech se dopředu probojoval Bowyer a padesát kol před koncem závodu předjel nečekaným, nebezpečným ale naprosto dokonalým manévrem Leadera Johnsona. Bowyer následně na nic nečekal a začal ujíždět, nahrávalo mu, že se akorát proplétali skupinou vozů, které ztrácely kolo, nebo více. Johnson tak během okamžiku na Bowyera ztrácel 1,37 vteřiny.
A aby to nebylo tak jednoduché, opět se mávalo žlutými vlajkami - po patnácté! Do smyku se svépomoci dostal v druhé zatáčce Carl Edwards. Velké štěstí měl před ním jedoucí Logano, chybělo málo a Edwards jej mohl strhnout sebou. Po Pit Stopech, které opět nejlépe zvládl Johnson, se mohlo restartovat. V první řadě o vedení usilovali Logano a Johnson.
Dvacet osm kol před cílem se do čela probojoval Kurt Busch. O osm kol později se opět ve vedení objevil Johnson. Kurt Busch se ale nevzdával a zkoušel najít místo a okamžik, kdy Johnsona předjet. Dvanáct kol před cílem jeli tito jezdci Side by Side a drama bylo na světě. Kurt Busch byl velmi blízko výhře. Celkem už odjel osmdesát tři závodů od své poslední výhry v rámci Sprint Cupu. Kromě slepě věrných fanoušků Jimmiho Johnsona snad celý Martinsville přál vítězství právě Buschovi.
Jedenáct kol do cíle - Leader - Kurt Busch! Jimmie Johnson se snaží získat zpět vedení a drží se čtyřicet jedničky, co mu síly stačí. Takže kdo s koho?
Během závodu se na čele vystřídalo celkem dvanáct jezdců - to je mimo jiné rekordní počet vůbec, poprvé takové číslo padlo v roce 2001. Takže se rozhodně jedná o vyrovnání rekordu, nebo, chcete-li, jeho aktualizaci. Jenomže jezdci se v čele vystřídali celkem tři a třicetkrát čímž byl pokořen rekord z roku 2011, kdy Lead Changes bylo třicet jedna. Co se týče počtu žlutých fází, také se jezdci „pokusili“ o nový rekord, ale to by museli ještě tři přerušení přidat.
