Ondřej Kuncman, jeden z nejlepších virtuálních jezdců v České republice, zdárně reprezentuje naši zem v Mistrovství světa virtuální formule 1 (o šampionátu jsme informovali zde). Že se mu opravdu daří potvrzuje fakt, že Ondra vyhrál poslední závod a v průběžném pořadí šampionátu si drží třetí místo! Kuncman patří k opravdové elitě a naší redakci se s tímto dvacetiletým talentem povedl uskutečnit krátký rozhovor.

 

 

Asi jako všichni jsem začínal jen tak pro zábavu na klávesnici. Od konce roku 2004 jsem jezdil českou F1online, dnes simracing.cz a mezinárodní VF1L, v obou jsem v roce 2005 dominoval. Vyhrál jsem zimní sezónu 05/06 v TEDracing, ale v roce 06 jsem kvůli organizačním problémům odešel do F1rst, kde jsem poprvé jezdil bez všech pomůcek (v online závodění je možné povolit různé pomocníky řízení  - pozn. redakce).  Můj cíl byl již od dob F1online jasný, byla jím FSR a když jsem se cítil být připraven, tak jsem ke konci sezóny jel první závod ve světové sérii (podsérie mistrosvtí světa). Poté šlo všechno rychle, vybral si mě top team z mistrovství světa a poslední  tři závody jsem již byl týmovým kolegou Bruna Marquese a poslední závod jsem dokonce vyhrál. Pro rok 2007 jsem pokračoval v Diamond Racing Team s dobrým kontraktem v kapse a konzistentními výsledky  –  6 pódií, 1 vítězství  a mnoho čtvrtých míst. Vyneslo to 4. místo celkově za světovou elitou Marques, Greco a Kolbe. Letos jsem změnil tým, jezdím za Roaldo Racing, ale zatím mě několikrát potkala smůla. V posledních třech závodech jsem byl dvakrát druhý a poslední závod jsem vyhrál.

 

 

Vyhrávat je samozřejmě jeden z hlavních důvodů proč dělám to, co dělám. Dokázat si, že jsem nejlepší. Na takovéhle úrovni, tedy mistrovství světa, je vítězství obrovský úspěch a nestává se to často, pokud se tedy zrovna nejmenujete Bruno Marques. Na druhou stranu, kdyby šlo letos vše podle plánu, tak těch vítězství mám víc. Na “ kdyby“ se ale nehraje. Zvítězit je samozřejmě skvělý pocit, je těžké to popsat. Najednou je všechen stres pryč  a cítíte se téměř jako mistr světa, protože na vítězství ve FSR je potřeba zajet naprosto bezchybně a perfektně. Den po vítězství už ale myslím na další závod.

 

 

Jsou tací, kteří testují i 2000 kol na závod. Jakkoliv nereálné se to může zdát, je to někdy nutné. Konkurence je obrovská a jakýkoliv nedostatek v nastavení znamená propad o několik pozic. Obvykle začínám testovat 3 nebo 4 dny po závodě, většinou každý den kolem hodiny, hodiny a půl. Soustředím se na kvalifikační nastavení, které musí být podle týmových pravidel dokončeno ve středu. Pak začínám jezdit se závodním nastavením, kde je nejprve nutné zjistit správné nastavení motoru, brzd a vybrat pneumatiky. Poté je potřeba získat potřebnou konzistentnost a zajistit, aby byl setup stabilní po celý závod. Celkem to tedy dělá někdy i 1000 kol, samozřejmě ne všechna kola jsou dokončená.

 

 

Určitě ne. Nemůžu sice vynechat více než 2 závody, pak by nastali určité finanční postihy, ale jak jsem řekl, kromě závodního víkendu netestuji více než 90 minut denně. Navíc dělám to, co mě celkem baví, takže mě to neomezuje. Pokud by mě to nějak omezovalo, tak bych jezdil jen pro zábavu nějakou nižší soutěž.

 

 

Upřímně favorit je zde pouze jeden a to je Bruno Marques, současný dvojnásobný mistr světa. Před sezónou jsem měl cíl být do třetího místa, ale úvod sezóny se mi nevydařil podle představ, takže fakt, že ztrácím pouze 9 bodů na lídra, je poťešující. Myslím, že to bude až do konce celkem vyrovnané, ne jako minulý rok. Pokud udržím kontakt se špicí, tak se v posledních závodech může stát cokoliv, ostatně jako jsme viděli loni ve formuli 1.

 

 

Vysoká konkurence ve FSR WC samozřejmě někdy vede k neshodám. Každý se snaží najít nějakou výhodu pro svůj tým, což se nemusí líbit rivalům, ale myslím, že většina mě respektuje a já respektuji je a to až na pár nerespektovatelných výjimek. Ve FSR jsem potkal pár skvělých lidí a také samozřejmě pár řekněme méně skvělých lidí...

 

 

Po vítězství se ode mě očekává samozřejmě další dobrý výsledek, ale bohužel výsledky testů zatím nedosahují tam, kam bych potřeboval. Věděl jsem už před startem testování, že závod v Silverstone nebude jednoduchý, trať mi příliš nesedí. Hlavní je se dostat do druhé kvalifikace, pak se může stát cokoliv. Každopádně bych chtěl umístění na stupních vítězů, v nejhorším případě do první pětky.