Šampión amerického mistrovství CART a bývalý jezdec Formule 1 zkouší novou kariéru - v cyklistice. Rád by se pokusil o start na paralympiádě v Londýně. Jak se ke své dostal?

Závodník s nezlomným duchem. Tak lze charakterizovat Alexe Zanardiho. Třiačtyřicetiletý rodák z italské Boloni vyhrál v roce 1991 hned svůj první závod Formule 3000. V konečném pořadí skončil druhý a na konci sezóny získal místo u Jordanu ve Formuli 1. Další tři roky v královně motosportu jen paběrkoval, nikdy neodjel celou sezónu. Ale v druhém závodě sezóny 1993 ve voze Lotus získal v Brazílii za šesté místo jeden mistrovský bod. Svůj jediný v kariéře.

 

Odešel do Ameriky do stále populárnějšího šampionátu CART. Hned se stal nejlepším nováčkem a předjížděcí manévr na Bryana Hertu v posledním kole posledního závodu sezóny na okruhu Laguna Seca při nájezdu do slavné zatáčky Corkscrew vešel do dějin jako „The Pass“. Nikoho nenapadlo, že by se mohl objevit někdo natolik šílený, že by zkusil předjíždět zrovna na tomhle místě, a už to také nikdo nezkusí. Manévr byl okamžitě zakázán.

Druhá šance málokdy přijde a ještě méně často pokud jde o Formuli 1. Ale Zanardi ji v roce 1999 dostal. Společně s Ralfem Schumacherem nahradili u Williamsu tandem Villeneuve – Frentzen. Ale Zanardi nenavázal na svého předchůdce Villeneuva, též šampiona CART, kterého do Formule 1 přivedl Williams. Zatímco Ralf Schumacher byl třikrát na stupních vítězů a získal 35 bodů, Zanardi nebodoval ani jednou a s Formulí 1 se nadobro rozloučil.

Chtěl to znovu zkusit v Americe. V roce 2001 získal místo u Mo Nunna, ale přišel závod na německém Lausitzringu, první velká sportovní událost po 11. září a také historicky první závod CART v Evropě. Zanardi a týmový kolega Tony Kanaan dokázali nastavit své vozy mnohem lépe, než zbytek jezdeckého pole. Do závodu museli startovat ze zadních pozic, protože kvalifikace byla kvůli dešti zrušena a startovalo se na základě pořadí v šampionátu. Oba se probojovali do čela a vedli společně závod. Kanaan zajel k mechanikům, o kolo později, třináct kol před koncem, zajel pro poslední dávku paliva i Zanardi. Při výjezdu z pit lane příliš prudce sešlápl plynový pedál, ztratil nad vozem kontrolu a vletěl do závodní dráhy, přímo do cesty vozu Alexe Taglianiho.

Naštěstí CART měl z celého motosportu nejlepší zdravotní službu. Zdravotníci byli u zbytku Zanardiho vozu prakticky okamžitě. Bohužel Tagliani v rychlosti přes 200 mil v hodině vrazil do boku Italova vozu. Než se Zanardi dostal do nemocnice, ztratil 70% krve. Obě nohy mu musely být amputovány.

Alex se ale nevzdal. Okamžitě začal s intensivní rehabilitací. Nebyl spokojen s programem, tak si navrhnul vlastní. Spolupodílel se i na designu protéz, a brzy se znovu postavil a začal i chodit. Ale to mu zdaleka nestačilo. Na CART rozhodně nezanevřel, a když v roce 2002 měl odmávat vítěze torontského závodu, oslovil své přátele v sérii, zdali by mu neumožnili, pokud se CART vrátí na Lausitzring, dokončit oněch 13 kol.

Tým Mi-Jack Conquest Racing spoluvlastněný Ericem Bachelartem a Mikem Laniganem a Derrick Walker poskytli upravený monopost. Zanardi znovu vyjel na trať, pravděpodobně jako první jezdec ve formuli na oválu, který přišel o obě nohy. Svůj comeback si užil, jak to za dané situace bylo jen možné. A všem v Americe naposledy vytřel zrak. Zajel nejlepší čas 37.487. Pokud by podobný výkon předvedl v kvalifikaci, stačilo by to na páté místo (mezi 4. Haberfelda ve voze Mi-Jack Conquest a 5. Manninga ve Walkerově voze). Na nejlepšího Bourdaise by ztrácel půl vteřiny (Bourdais zajel rovných 37 vteřin), porazil by takové jezdce, jakými byli Oriol Servia, Jimmy Vasser, Roberto Moreno, Ryan Hunter-Reay, Paul Tracy, který na konci sezóny pozvedl trofej pro vítěze mistrovství, nebo Alex Tagliani.

Zanardiho comeback na Lausitzringu

Zanardi chtěl ještě závodit. Šanci mu dalo BMW v Evropském mistrovství cestovních vozů. To se následující rok změnilo na světové mistrovství a 28. srpna na německém Oscherslebenu dokázal Zanardi zvítězit, poprvé od závodu CART v Surfers Paradise 18. října 1998. Na konci roku dostal Zanardi ocenění Laureus World Sports Award v kategorii comeback roku, ve finálovém výběru byl už v roce předcházejícím, ale to trofej připadla lyžaři Hermannu Maierovi.

Zanardi vydržel ve WTCC do konce loňské sezóny. Připsal si ještě tři další vítězství, z toho poslední dvě na Masarykově okruhu v Brně. A právě tato trať zřejmě zůstane poslední, na které nezlomný Alex v motorem poháněném voze zvítězil.

Ještě jednou v roce 2006 usedl do Formule 1. Šanci prohnat vůz mu ve Valencii dalo BMW, pro které jezdil v cestovních vozech.

Na konci loňské sezóny ukončil motoristickou kariéru, ale se sportem nadobro rozhodně neskončil. Už od roku 2007 se účastní různých městských maratonů na bicyklu, který pohání rukama. A právě jeden takový maraton dokázal v neděli v Římě vyhrát. Což ho jen povzbudilo ve snaze znovu bojovat o stupně vítězů, tentokrát na paralympiádě za dva roky v Londýně.

„Závodit zde bylo velmi vzrušující, mnohem více, než když jsem byl zvyklý čekat v autě, než zhasnou před závodem světla. Možná proto, že to byl zvyk,“ řekl pro italský deník Gazzetta dello Sport.

„Mám cíl a nepopírám ho. Doufám, že budu moci jet do Londýna na paralympiádu v roce 2012 a bojovat o stupně vítězů.“