Na brněnské MS vozů GT1 jsem se těšil náramně. Nová tvář šampionátu dříve známého jako FIA Grand Turismo se mi totiž zalíbila už při zveřejnění této myšlenky a závody před těmi brněnskými mi to jen potvrdily.
Vždy jezdím už v pátek, ale tentokrát dostalo přednost focení americké kapely KISS pro mou domovskou Sedmičku. Šlo o záběr na titulní stranu a k tomu velkou fotoreportáž.
Natřískaná ostravská ČEZ Aréna s Gene Simmonsem a spol. byla v pátek večer rockovým warm-upem závodnického víkendu. Při cvakání spouště mezi plameny na jevišti jsem nemohl tušit, že oheň mě čeká i v Brně. Zatímco KISSáci zapalovali pochodně přesně podle scénáře, ohnivá scéna na Masarykově okruhu šokovala.
Start sobotní jízdy Lamborghini Blancpain Super Trofeo jsem fotil – stejně jako všechny ostatní závody - z věže vně první zatáčky. Zůstal jsem nahoře i pro druhé kolo, s tím, že až pak vyrazím dál. Jakmile jsem přes objektiv viděl, že vedoucí Lambo se dostalo do potíží, bylo jasné, že bude následovat rána. Nenapadlo mě však, že s úderem do zdi se rozjede něco, čemu by se dalo říkat peklo na zemi.
Žlutý kočkolap se rozpůlil a větší polovina auta se rázem točila jako káča. V obrovských plamenech rotovaly trosky, z nichž bezvládně vlál závodník. "Ty vole Jíro, co to sakra je!" křičel jsem na dole stojícího kolegu Jiřího Maršíčka, který profesionálně fotil už v době, kdy já chodil na základku. "No to je v háji. To jsem za celej život neviděl. To nemůže přežít," křičel, aniž by "sundal" oko z hledáčku.
Samozřejmě, oba jsme fotili. Novinářská práce taková už je. I neštěstí se dokumentují. Ale stejně jako v jiných případech mi šlo o život Giorgia Bartocciho. Zatímco ve třech předchozích případech (Klaus Ludwig, Interserie, Most 1986, Chris Hodgetts, MS prototypů, Brno 1988, Antoních Charouz, MMČR, Most 2003) kdy jsem byl u závodnických požárů, byli piloti v jakžtakž příznivé situaci, v Brně jsem měl o italského amatéra velký strach.
Hlavně když jsem si přiblížil některé záběry a pak z blízka viděl vrak. Auto bylo rozpůlené v místě řidiče… Informace o zraněních se pak různily. Od fatálních po zlomeninu ruky. Když mi v noci na pondělí zavolal člověk, který se v branži perfektně vyzná, že Giorgio Bartocci zemřel, bylo mi smutno. Ráno jsem si informaci ověřil u dalšího člověka, také insidera. NAŠTĚSTÍ netrvalo dlouho a na displeji mého telefonu zasvítilo jméno Ulmanová Ivana.
"Pane Strako, tak Giorgiovi se daří stále lépe, zítra by dokonce mohlo být přepraven do Říma," sdělila mi ředitelka Masarykova okruhu a já měl radost. Zkrátka konec dobrý, všechno dobré.
Samotné závody GT1 World byly vynikající. Plné pole mocných a krásných aut. Špičkoví piloti s českou hvězdou Tomášem Engem, který dokázal s Darrenem Turnerem být dvakrát druhý, dvaadvacet tisíc diváků (víkend), prostě motoristické lahůdkářství. Pořád vidím, jak se rychlá monstra hrnula po skupinkách do zatáček. Ta energie je snad nezměrná. Vždy bylo cítit sílu, ale zároveň obrovský neklid. Auta jako by se chtěla utrhnout. Žádná jízda po pomyslných kolejích.
No a teď mi řekněte, jak vyřešit schizofrenii nastávajícího víkendu? V Mostě MMČR, v Brně Světová série Renault. Na severu Čech okruhová klasika, na jihu Moravy Džony Šarůz ve světové konkurenci… Už to mám. Udělám to jako v roce 1987. To se v jednom víkendu jelo MS cesťáků v Brně a v Mostě Interserie. S kamarádem Tomášem Pěčkou jsme to pořešili následovně: čtvrtek, pátek Brno, sobota Most, neděle Brno. Vše vlakem a pěšky.
Tak nějak to zvládnem i teď, což?
Tak buď tam nebo onde nashle,
Váš Martin Straka, Sedmička
