| 24h Dubaje? Závodnický rambajz i Plzeň za tři litry benzínu |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Martin Straka počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Když závod 24h Dubaje před šesti lety vznikl, říkal jsem si, hm, uvidíme, co z toho v té poušti vznikne. Brzy poté, co jsem se uprostřed letošního arabského podniku ocitl, pochopil jsem, jak jde tento maratón nahoru. Jak se tato čtyřiadvacítka postupně blíží slavnějším bitvám se sudou číslovkou v názvu. Svým charakterem má nejblíž asi ke 24 Spa. Zatím. Největším poutačem, lákadlem, hlavně tedy pro média a experty, protože v Orientu je fanoušků motorsportu stáje jen málo, byly tři nové Mercedesy Benz SLS AMG GT3. Panečku, to jsou ale takové káry! Na pohled i pro poslech. Všichni, kdo máte rádi český mistrák, můžete se těšit. Tato novinka světa GT bude díky Antonínu Charouzovi dunět už letos i na tuzemské scéně. Čechů jako při českém mistráku Auta týmů Falcon a Heico, samozřejmě s přímou tovární podporou, sousedila s Čechy. Hned vedle totiž byla garáž týmu K&K Racing Válek Autosport, v němž nastoupili Marcel Kusín, Petr Válek, Polka Karolina Czapka a Michaela Pešková z Bratislavy. Opodál parkoval naftový seat, který řídil Michal Matějovský. Ono to vůbec na Dubai Autodrome vypadalo tak trochu jako při Divizi 4 MMČR. Vedle zmíněných se depem procházeli a po dráze proháněli Tomáš Enge (Mosler týmu Graviti), Jarek Janiš (Porsche stáje Jetalliance, s rodákem z Olomouce jel navíc šéf týmu Lukas Lichtner-Hoyer, jenž je v Česku taky jako doma), Boleslav Washek (Corvette sestavy Gmaxx), otec a syn Talkanitsovi (Ferrari AF Corse), na jejichž hlučnou corvette z českých okruhů nelze zapomenout… Výsledků a týmových galerií z Emirátů je na www.formule.cz plno, tak jen stručně – na stupních vítězů to byl také samý Čech. Kusín s Válkem a spol. stejně jako Matějovský vybojovali stříbro ve svých třídách, „Engouš“ byl třetí a Slovák Miro Konopka svou kategorii s kolegy ovládl. A to před startem, když jsme se potkali u Kusínů na kafi, říkal: „Věž ty čo, Martin, to dlho nepójdě, ta kára. Je pekná, ale taková podomácku zrobená…“ No, a na druhý jej fotíte na vrcholku pódia… Víte co je „děsběs“? Že historek je z Dubaje, podobně jako z každého parádního závodu, tolik, že by ani tady ten virtuální papír na ně nestačil… Tak to zkusím probrat a stručně poskládat… Rally Akropolis nebo 24h Dubaje? …tak třeba samotný okruh. Byl jsem na něm poprvé krátce před Vánoci roku 2005, kdy Tomáš Enge získal třetí flek v Ájedničkách. Tehdy to byla taková cestovatelská zaběgovka, jen víkend. Na prostudování trati nebylo příliš času. Teď to bylo o velký kus lepší. Dubai Autodrome jsem si tedy dal pěkně pěšky několikrát a jen jsem mrkal nad některými úseky. Pomohla mi k tomu i studijní jízda s Míšou Peškovou a Karolinou Czapka. Fotil jsem je při jízdě okruhem a jen říkal, co jsou tady za famózní zatáčky. A jak jsou těžké! Některé klopené a tak záludně utahovací, jiné zase placaté. Vracečky, protahováky. Paráda. …písek. To je věčné téma tratí v „novém motoristickém světě“. Dubajský okruh stál původně v holé pouštní pustině. Za těch pár let je v podstatě uprostřed města, tak to tam všechno rychle roste. Ale písek je stále postrachem. Hned za svodidly jsou stále žluté závěje. V sobotu, kdy se závod překulil do druhé půlky, se zvedl vítr a rázem bylo vidět jen na stovky metrů. Všechna ta panoramata mrakodrapů byla v čudu. Jezdcům to klouzalo, fotografové nadávali, že při výměnách objektivů nezabrání jemné moučce průletu do těl svých aparátů. Spíš Rally Akropolis než okruhový závod... U traťáků jako v kavárně …Tomáš Enge a jeho vzhled. „Vypadáš tak americky, Tome, dobrý je to. Kouzlo nechtěného nebo záměr?“ Ptal jsem se Toma na jeho bradku, jen co jsme se potkali. Byl společně s Bobem Vavříkem, světoběžníkem ve funkci týmového mechanika. „Ále, tak jsem se někdy kolem Vánoc neholil, no a zůstalo mi to. Asi si to nechám.“ …traťoví maršálové. To jsou lidi, které kdekoli rád poznávám. Jedno, jestli Most, Monza nebo Dubaj. Vždycky mají toho tolik co povídat. „Určitě jste ospalý, dáte si kafe? A nechcete sendvič? Jen pojďte, dejte si s námi.“ Je nad sobotním ránem, teplo už nabírá na síle, ale po noci prožité v rytmu maratónu, tudíž bez spánku, je jeden přece jen majinko „jetý“ a takovou nabídku nemůže odmítnout. „No vy jste ale zlatí, díky.“ Vezmete si hrnek, takový ten vršek termosky, poděkujte, cucáte to teplo a okolo jede pořád stejně naplno ten závodnický rambajz. Snad v každé traťové hlídce byla žena. Filipínky, Indky, Pakistánky. Úsměvy, ochota… …nové Mercedesky. Už o tom píšu na začátku, ale musím se vrátit. Pořád jsem si říkal, jaké auto mi ty stříbrňáky připomínají? Měl jsem to na jazyku, ale ne a ne „to“ najít. Až při povídání s mechaniky od Marcela Kusína a Petra Válka na to káplo. Jindřich Vrábek povídá: „No je to něco jako ty starý jaguáry, neé?“ A já se praštím do čela: „Jindro, ty chlape jeden, no jasně." Na co já jen myslím! Jaguar XJS-HE od týmu TWR Toma Walkinshawa, sezony 1982/83/84. A mimochodem, i ten zvuk mají ta auta podobný. Nejúspěšnější z těchhle monster řídil Kenneth Heyer, jehož táta Hans právě s jedním z Jaguárů v roce 1984 úspěšně závodil. I v Brně. A pak si je nevyfoťte, syna s otcem, (táta Heyer v klobouku, který nosí celý život), že… …Češi a večery. Po závodních dnech bývá zvykem jít večer na pivo. To vám potvrdí snad každý novinář, fotograf. Ale co s tím ve Spojených arabských emirátech, kde jsou tyto příjemnosti spojené vždy s vášnivým povídáním zapovězeny? „Máme své zdroje,“ ušklíbne se Vrábkův kolega Lukáš Svoboda. Ten obchod se jmenuje Barracuda, leží na mořském pobřeží, necelou hodinu východně od Dubaje. Je v něm výběr všeho možného pití – ovšem pozor – v mozaice piv z celého světa trčí Pilsner Urquell. Když nakoupíme patřičné množství bubáků (říkám tak flaškovému pivu po přečtení skvělé knihy Pestré vrstvy od Ivana Landsmanna), dochází mi cena a souvislosti. Jeden bubák přišel v přepočtu na jednadvacet korun, což je, šest hodin letu od domova, přeci příjemné. Ovšem v částce se skrývalo ještě něco. „Za těch jednadvacet kaček tady koupíš tři litry benzínu,“ říká s úsměvem Jindra Vrábek. Je nám všem okolo českého kartónu v arabském večeru jasné, že na tento příměr vzpomeneme kdykoli příště. Při kterémkoli dalším závodnickém setkání. Kdy že se to jede ta Jarní cena Brna… Váš Martin Straka, Týdeník Sedmička
 
Zdroj: Martin Straka, Týdeník Sedmička, Foto: Martin Straka, Týdeník Sedmička Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
