| Poslední okýnko kinofilmu aneb Klausi, ty vole, vyskoč! |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Martin Straka počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Dodnes to je pro mě jeden z největších závodů. Interserie 1986, autodrom Most. Ruksak, Practica MTL 5, tři nebo čtyři kinofilmy. Peněz nebylo, ale na vlak přes půl republiky, bydlení a pár filmů, Fomapan, Orwo nebo Svema, se najít muselo.
Byl to zlatý čas „Group C Racing“. Mistrovství světa, 24h Le Mans, IMSA v USA, tohle všechno mělo neuvěřitelnou úroveň a Interserie byla pro Československo pojítkem s tím nedosažitelným kosmem. Byl to evropský pohár FIA, ve kterém tenkrát závodila esa světová.
Podobně jako v Brně, i v Mostě jsem poznal velkorysého člověka, kterému patřila pozice tiskového šéfa okruhu. Na jihu Moravy jím byl Vladimír Havránek, na severu Čech Jaroslav Trousil. Oba pochopili, co je Martin Straka za cvoka, co ten svět rychlosti, odvahy, krásy, barev a vůní potřebuje k životu a vysněnou kartičku s nápisem PRESS mu dávali. Jakkoli novinařina byla tehdy jen touhou.
Druhý závod, Klaus Ludwig s Porsche 956 Turbo od Reinhloda Joesta suverénně vede. Je 17. Srpen, mé milované vedro, 150 000 diváků. Nějakým zázrakem jsem se ocitl na balkonu věže ředitelství. Trčí nad startovní/cílovou čárou dodnes.
U toho zábradlí se nedalo hnout, stejně jako v ochozech. Nějaká dáma nalepená na mě a na svého chlápka mu v tom řevu vyprávěla, jak se jí líbí Jochen Dauer, že je to prej takovej pořádnej chlapák, říkala. Tak ten její chlap něco zamulal, a vypadal, že Dauerovi s Fordem C100 s obrovskou samolepkou Victor zrovna nefandí.
Už jsem nefotil. Najednou vidím toho bílého krasavce s modrými puntíky Blaupunkt, že čoudí. Na předposlední rovince. Bylo to poslední kolo. V poslední dvojzatáčce z toho byl plamen. Na hlavní rovině to už nebylo auto. Byl to meteorit s koly. Těch 150 000 lidí ječelo, pískalo, bláznilo. Já zíral jak tele na nový vraty, řekl by táta Vít.
A jak se Klaus Ludwig blížil, začal jsem hulákat taky. „Klausi vyskoč, ty vole Klausi vyskoč!“ Promítaly se mi smrťáky posledních měsíců – Stefan Bellof ve Spa, Manfred Winkelhock v Mosportu, Jo Gartner v Le Mans… Všichni se ztratili ve stejných poršácích, které se pode mnou právě sunulo a od něhož šel žár mocnější než od kotouče na vymeteném nebi.
Pak přišel okamžik, který si zpětně beru jako jeden ze zárodků své fotorepórštiny. „Strako, vždyť ty tam máš snad ještě jedno vokno!“ Namačkaný na faldy oné obdivovatelky Jochena Dauera jsem ze dna batohu vysoukal fotopřístroj, páčkou, co vypadá jako bumerang, natáhl spoušť a visící přes zábradlí to kulaté tlačítko zvané spoušť zmáčkl.
Ludwigův mechanik zrovna pomáhal pilotovi ven. Porsche pak bez řidiče projelo přes cílovou čáru… Přál jsem německé hvězdě, ať jej jury uzná vítězem. Ale nestalo se.
Dovedete si představit, jaké to bylo jet s „tím“ ve foťáku ze severu Čech na sever Moravy? Vlakem, celou noc. Když jsem to poslední vokýnko natáhl, cítil jsem, že to bylo úplně nadoraz. Okno číslo šestatřicet. V těchto situacích se stávalo, že se políčka překryla. Doma jsem zjistil, že se tak nestalo a záběr je na svém místě.
Udělal jsem iks zvětšenin. Rozdal kamarádům, poslal do časopisu MOTOR – Motoristická současnost i samotnému Ludwigovi. Když už byla zima a večery dlouhatánské, listoval jsem si v časopisech, co mi zahraniční závodníci dávali. Uvědomovali si, že tady se nic takového koupit nedá. Byly to pro mě relikvie. Ale to vám asi nemusím vysvětlovat. Ani to, že většinu z nich mám dodnes.
Nad jedním výtiskem Rallye&Racing mě napadlo poslat obrázek Mosteckého meteoritu na kolech právě do této redakce. Měl jsem už jen poslední zvětšeninu. Tu nejmenší. Devět krát třináct cenťáků. Na rastru. Tak jsem to dal do obálky a bylo.
Netrvalo ani moc dlouho a došlo mi psaní, z Živnobanky Brno, že mi vydavatelství Axel Springer Verlag poukazuje 40 DM. Cha, tak oni to vydali! Ale žádné marky jsem nedostal. Pěkně v bonech mi to spočítali a já mohl se svou první zahraniční gáží za poslední vokýnko kinofilmu zajít do Tuzexu…(mladší nechám pohledat, aby zjistili, co byly bony&Tuzex)… Příběh z Mostu 1986 také televizně - z archivu ČT:
 Díky za pozornost, Váš Martin Straka, který si právě teď pustí své drahé Midi Lidi, Kazety… Zdroj: Martin Straka Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
