FORMULE.cz - Fulínova premiéra, barevné WTCC a divoká formule Auto GP

Fulínova premiéra, barevné WTCC a divoká formule Auto GP

vydal: Martin Straka
zveřejněno: 14.3.2012, 14:50

počet komentářů: 0

To je zase na knihu. Takový výlet do místa, jakým je Monza… Miluju ten kousek zeměkoule. Jako mnoho jiných ze světa závodů, ale Autodromo Nazionale Monza, to je něco jako Le Mans.

Obrovská historie – první závody se tam jely v roce 1922, výjimečná dráha – na oko prostá, ale zapomeň na to, závodníku, bezvadní lidé – kdekoli, ale když jsme na závodech tak maršálové, diváci, servírky v restauraci pod tribunou, starý dobrý kamarád tiskový kápo WTCC Fabio Ravaioli (fotka drobného šedivého pána s knírkem stojícího na roštu s traťákem), závody – až na poklidný, takový drobátko důchodcovský Lotus Cup Italia, poutavý motorsport. A k tomu jediný Čech v té tolik pestré mozaice – Petr Fulín, poprvé v Evropském poháru cestovních vozů ETCC, poprvé s BMW 320 si...

Lesmo Uno & Lesmo Due
Byl jsem v Monze popáté, ale poprvé jsem okruh poznal úplně celý. Bez skútru není šance to v pracovním tempu zvládnout, ovšem Cagiva od Vekra Racing Teamu mi k tomu tentokrát pomohla. Skvělost, díky Honzo Nagy. Konečně jsem si skrzeva to železo a sklo osahal ze všech stran obě zatáčky Lesmo. Při tamním focení mi přilítla vzpomínka na tátu Engeho, Břetislava, když jsem se jej jednou ptal, které místo v Monze má nejradši, které je zkrátka nej. „Vobě Lesma.“ Řekl tenkrát. V televizi se to nezdá, ale zblízka… Drobné zaváhaní v první nebo ve druhé zákrutě znamená ztrátu pro celý okruh. Druhé Lesmo je navíc srdcovka, kde se ukáže „to“. Ale víte co… Variante Ascari, tolik rychlá šikana, ve které to všichni správní „drajvrs“ mastí přes obrubníky hlava nehlava. Auta skáčou, vlají, letí a vy přemýšlíte, jak to všechno ustojí a sami na to dostanete chuť…

Petr Fulín
Ikskrát škoda za to, jak to s plzeňským závodníkem při jeho premiéře v šampionátu ETCC i v autě dopadlo - viz níže v tiskové zprávě. Ale je nad italské modré nebe jasné, že Fulín nabral zkušenosti, díky kterým v příštích závodech předejde takovým ztrátám bodů. Papírově měl v obou závodech na druhá místa. I díky týmu vedenému zkušeným Josefem Křenkem. Tak snad za měsíc a něco na Slovakiaringu…

WTCC
Byl jsem moc rád, že jsme se v Monze pracovně sešli s Petrem Horákem, člověkem, který mě dostal k TV komentování a máme ale fest hodně společného, o čem a jak se bavit o závodech. Po prvních volných jízdách WTCC jsem za ním zašel, a říkám, hele Pietro: „To je nejhezčí WTCC, co kdy bylo.“ Petr se nadech, reagoval, já zase, on zase, a nakonec z toho bylo docela souznění. Jasně, kapánek na pendrek je, že Chevy je jediný ryzí tovární tým, ale zbytek pole je pestrý, vyrovnaný a taky pěkně barevný. Obě jízdy závodní pak byly parádní. Vedle mých osobních stálic, kterým vždy přeju, jako je Gabriele Taquini (i když jeho letošní auto se mi zrovna nelíbí) nebo Tom Coronel (s odzbrojujícím sloganem Eat My Dust! na helmě a zadku auta) jsem si našel dalšího miláčka – Toma Chiltona. S novým focusem jezdil jako doma v UK, čili v mistrovství BTCC. Jasně, že tifosi fandili svým, ale když Chilton nakopl svou fordku v Prima Variante na dvě, šíleli.

Auto GP World Series
Na první dotek podivné sousloví, co je na v podstatě provinční formuli světového? Říkal jsem si nad novinkou ve statutu mistrovství, v níž dříve, v jejím orzpuku, působila také sestava Antonína Charouze mj. s Adrienem Tambayem. První závod rozpaky jen potvrdil. Nuda. Trefně to vystihl další novinářský kamarád Jiří Nezdařil, který do Monzy přijel se synem stejného jména. Oba jako vyslenaci Automobil Revue. „Jak to ti Italové dělají, že dokážou držet se starými auty sérii a ještě jí získat světový status?“ No, zkrátka umějí to. Uvidíme, jak bude Auto GP WS vypadat během roku, každopádně její druhý závod byl opakem sobotního. Bitva, drama, drsné souboje. Podívaná s velkým P.

Když jsme si v Prima Variante v neděli po ránu povídali s Jirkou Nezdařilem mladším, poslouchal nás jeden Muž v Oranžovém. Odpoledne mě oslovil, jestli náhodou nejsem z „Republika Čéka“… Roberto Gioia (fotka s koštetem) jezdí pravidelně do Brna. „Tak to je super Roberto, jen já jsem z Ostravy to je kousek od Polska a Slovenska.“ „No ale tam já několikrát byl.“ A už to jelo, Beskydy, hornické památky, holky pěkný…

Když skončil druhý závod WTCC, prosím Roberta, ať mi odemkne bránu, že potřebuju nakopnout Cagivu a svištět klikatými stezkami plnými fanoušků ke stupňům vítězů.

„Martini, přece nepojedeš tak složitě. Poď, můžeš přece po závodní dráze…“ Myslel to vážně a já byl zase jednou v kůži kluka, který si u televize při Velkých cenách Itálie F1 s komentářem Luboše Pecháčka představoval, jaké by to asi bylo, být někdy v Monze. A díky Robertovi jsem se po ní i projel, ve chvílích, kdy Chevy Boys a spol. projížděli zatáčkou Curva Parbolica k parc fermé. Odcházející tifosi se popadali za svá vysportovaná břicha a křičeli cosi o Biaggim a já jim mával a smál se taky…

Váš Martin Straka