Dvoudenním testem v Jerezu právě ukončila formule GP2 svou osmou sezonu. Jistě, teoreticky to je vždy mistr, v našem případě tedy Davide Valsecchi, kterému přísluší přívlastek „nejlepší“. Na sezonu 2012 se lze podívat ale i z jiných zorných úhlů, než je konečná tabulka. Tohle je mých subjektivních top10 „nej“ uplynulého ročníku.
01 – Nejnepříjemnějšího překvapení se dostalo Josefu Královi: v neděli s ním vedení týmu ještě svorně oslavovalo vítězství ve Spa. Situace slibného Čecha se ale takřka přes noc zásadně změnila. Již ve středu večer mu šéf Addaxu zavolal, že na jeho služby v budoucnu zanevře. Včera vítězem, dnes bez angažmá – tohle se může stát jen v motorsportu!
02 – Nejtěžší nehodu sezony zaznamenal Nizozemec Nigel Melker: pilot týmu Ocean opustil trať ve Spa na jejím nejobávanějším místě a za plné rychlosti. Po průjezdu ďolíčkem Eau Rouge ztratil na vrcholku Radillon kontrolu nad svým monopostem a v rychlosti daleko nad 200km/h se zavrtal do hrazení napravo vedle dráhy. Díky robustní konstrukci jeho Dallary-GP2 ale přežil dokonce bez zlomenin. „Celé tělo mne bolí jako čert a nevím, zda vydržím v kokpitu déle, než to jediné kolo kvalifikace,“ bědoval jen o pět dní později v Monze. Vydržel a v sobotu dojel jedenáctý.
03 – Největší pamětník může „otevřít ústa“: Davide Valsecchi letos absolvoval svou pátou sezonu GP2 a byl tak nejen nejrychlejší, ale i nejzkušenější pilot roku. Ital od Comského jezera se ovšem vyznačuje i svou bezprostředností. Jeho sponzorem je otec-stavitel a Davide se tedy neschovává za naučené žvásty tiskových oddělení. „Hele, jsem mistrem GP2, což je po F1 nejsilnější šampionát světa. Jsem tedy nejlepší jezdec mimo F1 na světě – takže je to jasné, ne?“ odpověděl na otázku, zda je připraven na kokpit F1. A na dotaz, jak vychází s konkurencí od podlahy řekl: „Jsou to všechno jen rivalové, takže je všechny v zásadě nenávidím. Nemám mezi nimi přátel!“ Prostě vyřkl to, co si ostatní také myslí, jen se to neodváží přiznat. Takový přístup Davidemu ovšem těžko pomůže do F1, i když byl při testech v Abů Zabí na Renaultu nejrychlejší a potvrdil, že na postup skutečně má.
04 – Konec nejtradičnějšího týmu: Scuderia Coloni je jednou z nejstarších aktivních stájí Evropy a na přelomu osmdesátých a devadesátých let se Italové dokonce pokoušeli o štěstí ve formuli 1. V GP2 byli od jejího vzniku, po letošní sezoně zde ovšem Scuderie s vlkem ve znaku končí. Po neshodách s vedením GP2 se Enzo a Paulo Coloni chtějí koncentrovat na organizaci jejich série AutoGP a možná se odváží i na americkou scénu.
05 - Nejúspěšnější nováček sezony byl James Calado: třiadvacetiletý Brit přišel do GP2 po několika letech ve formuli 3 a GP3, kde se roku 2011 stal za Bottasem vicemistrem. Díky organizaci Racing Steps Foundation měl dosti prostředků na přední kokpit stáje ART-Lotus a jistě své příznivce nezklamal. Vyhrál dva sprinty a po dlouhé fáze sezony držel svého opěvovaného kolegu Gutierreze jasně v šachu. Možná, že to byla právě relace k Jamesovým výkonům, která dlouho způsobila váhání vedení Sauberu v ohledu na smlouvu s Mexičanem.
06 – Nejslabší výkony ročníku předvedl Giancarlo Serenelli. Několik úspěchů v různých národních šampionátech dodaly Venezolánci tolik sebedůvěry, že se od roku 2011 vrhl na mezinárodní scénu. Jeho výkony v relativně slabé AutoGP napovídaly spíše tomu, že Serenelli do vysoké míry podléhá sebeklamu, přesto našel dost odvahy, aby letos postoupil do GP2. Jeho nejpozitivnějším výkonem ovšem zůstala skutečnost, že se postaral o finanční zabezpečení nové stáje Lazarus. Talentem byl vybaven mnohem hůře. Tradičně představoval zametače pole a nezřídka ztrácel v kvalifikacích na předposledního více, než sekundu. Po Budapešti měl i on dost a ze scény GP2 zmizel.
07 – Jezdec s největším talentem byl i letos Luca Filippi. Pro rok 2012 vlastně plánoval přestup do IndyCarů, sliby sponzorů a amerických týmů ale zůstaly bezpředmětné. A tak nakonec rád přijal nabídku Enza Coloniho, aby ve dvou posledních podnicích roku nahradil Colettiho. V Monze postavil Luca průběh šampionátu na hlavu: rok neseděl v závodním autě – přesto s převahou vyhrál hlavní závod! Jaký to návrat – a jaká to facka všem „hvězdám sezony 2012“. Ani následující pole-position v Singapůru ale Lucovi těžko pomůže dál. Stále ještě doufá, že se jeho „americká kariéra“ rozjede, s velkou pravděpodobností ale spíše zůstane jedním z velkých zapomenutých talentů motosportu.
08 – Jezdec s nejslibnějším potenciálem velké budoucnosti je jistě Rio Haryanto. Dvaadvacetiletý mladík ze Surakarty je první mezinárodní hvězdou motosportu z Indonésie. Plachý a tichý Rio v kokpitu rychle dokáže odložit svou zdrženlivost a dva roky platil mezi špičku GP3, než letos postoupil do GP2. Pravidelně dokazoval, že není ve sportu jen díky svému exotickému původu. Vrcholem jeho sezony jistě byla „mokrá“ pole-position ve Spa a páté místo ve Valencii. Roku 2013 chce bojovat o titul a právem bude patřit mezi favority. Mezi favority jistě patří i v očích Bernieho Ecclestonea, který pro svůj cirkus ustavičně hledá nové trhy. Indonésie a jejích 250 milionů obyvatel jistě vzbudila zájem bosse F1 a Rio by mohl doma brzy rozpoutat podobnou „horečku“, jakou strhl například Maldonado ve Venezuele.
09 – O největší trapas roku se postaral také maličký Haryanto. V Belgii sahal po prvním vítězství, díky své nezkušenosti se ovšem stal terčem posměchu. Za neutralizace byl správně přezout pneumatiky a zařadil se do pomalého průvodu za Maylaenderovým Safety-Carem. Při tom ovšem nedostatečně zahřál své čerstvé pneumatiky a když přidal při výjezdu ze šikany Les Combes plyn, vyletěl za poměrně nízké rychlosti z trati… Marcus Ericsson se mohl poděkovat za darované vítězství.
10 – Nejlepší závěr závodu předvedl vicemistr Luiz Razia ve Valencii. V kvalifikaci byl Brazilec jen jedenáctý a sobotní závod dokončil na třetím místě. Na neděli si však pro ostatní schoval lekci „jak si nejlépe rozhodit životnost pneumatik“. Po slabém startu se propadl ze šesté na osmou pozici a vyhýbal se všem šarvátkám před sebou. Dlouho se pak držel na šestém místě, zatímco se vedoucí pětka před ním prala o každý metr. Čtyři kola před cílem kolidovali Calado s Haryantem. Indonésan byl poté mimo hry. To už všem začalo svítat, že má Razia vynikající karty. O kolo později předjel Van der Gardeho a bez námahy dotáhl o prvenství bojující Calada, Leimera a Chiltona. Během posledního kola sprintu dokázal Luiz přehloupit všechny tři a slavil své třetí vítězství sezony.
Zdroj: Roman Klemm, Foto:
Roman Klemm
Reklama
Komentáře ke článku
K tomuto článku ještě nebyl přidán žádný komentář.
