F1 si dnes připomíná smutné výročí |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Róbert Randuška počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
30. dubna 1994, den před smrtí Ayrtona Senny, vyhasl život rakouského jezdce Rolanda Ratzenbergera. Dnes si tedy připomínáme smutné 20. výročí tragické události, která se odehrála na okruhu Autodromo Enzo e Dino Ferrari v italské Imole. Pro 33 letého Ratzenbergera byla sezóna 1994 první ve Formuli 1. Výkony v japonské odnoži F3000 i ve 24 hodinovce Le Mans zaujal šéfa Simteku, Nicka Wirtha, který se se svým týmem právě chystal vstoupit do Formule 1. Před osudnou velkou cenou se měl zúčastnit velkých cen v Brazílii a Japonsku, na Interlagosu se mu však nepodařilo slabý vůz simtek S941 kvalifikovat do závodu. Svůj jediný start do velké ceny Formule 1 tak zažil na okruhu nedaleko japonského města Aida. V kvalifikaci i během závodu využil své předchozí zkušenosti se závoděním na této trati a pro Simtek získal alespoň 11. místo. "Smutné je, že ho svět Formule 1 nikdy opravdu nepoznal", řekl pro Autosport Nick Wirth. "Nevím, kam až by to dotáhl, ale to ani není důležité. Důležité je, že F1 byla jeho snem, že bylo skvělé zajít s ním na skleničku a že to byl úžasný, úžasný člověk." Na 30. duben 1994 si dodnes pamatuje i Ratzenbergerův týmový kolega David Brabham, syn trojnásobného mistra světa Jacka Brabhama: "Byl jsem na trati a snažil jsem se z vozu během kvalifikace dostat co nejvíc, ale to auto prostě nebylo dost rychlé. Když jsem uviděl žluté vlajky a rozpoznal fialové trosky, věděl jsem, že musí být z Rolandova vozu. Měl jsem obavy, protože se v těch místech jezdilo rychlostí asi 300 km/h. Jeho vůz zůstal stát uprostřed zatáčky Tosa, takže jsme všichni museli projet kolem něj. Maršálové již byli namístě a já jsem se snažil zjistit, zda je můj týmový kolega v pořádku. Přál bych si, abych se o to tehdy nepokoušel. Byl to strašlivý pohled. Pozice jeho hlavy byla velice zvláštní, nepřirozená. Tušil jsem, že to nemohl přežít. Ještě si vzpomínám, že jsem se snažil rychle vrátit do boxů a udržet moje pneumatiky teplé. Bylo to absurdní, ale potřeboval jsem se na něco soustředit, asi se mi v hlavě zapnul obranný mechanismus. Vrátil jsem se tedy do boxů, kde mě čekala moje žena Lisa. Viděl jsem, že je v šoku a šel jsem jí dát pusu. Zeptala se mě, jestli si myslím, že bude v pořádku. Přesně si pamatuji, že jsem odpověděl: "Myslím, že už není mezi námi".
Ukázalo se, že Rolandovi selhalo přední křídlo. Byli jsme malý tým, a tak bylo snadné ukázat na nás prstem, ale přední křídla selhávají mnohem větším týmům i dnes. Když jsme si prošli jeho data, zjistili jsme, že Roland v předchozím kole vyjel mimo trať. Když se vrátil, jezdil ze strany na stranu - asi zkoušel, zda je vůz v pořádku. Asi se rozhodoval, zda zajede do boxů, nebo se pokusí o další kolo. Rozhodl se pokračovat." Zdroj: autosport, crash, Foto: Archiv Komentáře ke článku
|
Reklama