Peterson se zvěčnil v Monaku a Rutherford v Infianapolisu |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Roman Klemm počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
Grand Prix Monaka, 500 mil v Indianapolisu a 24h v Le Mans – to je klasická trojka nejvěhlasnějších silničních závodů světa. Monako a Indy se v sedmdesátých letech bohužel často křížily a tak tomu bylo i roku 1974... Trénink proběhl v malém knížectví dle známého scénáře: výborný Niki Lauda ukořistil další pole-position a jeho týmový kolega Regazzoni se postavil ke startu hned vedle něj. Tato červená zeď Scuderia Ferrari se zdála být nepřemožitelná. Čtvrtý čas za Depaillerem si připsal Ronnie Peterson. Překvapením při tom bylo, že Colin Champan svým jezdcům připravil dva staré Lotusy 72, o své nové kreaci Mk76 tedy nebyl šéf příliš přesvědčen... Velkou cenu bohužel do velké míry zhatila hromadná nehoda prvního kola v zatáčce Massenet. Regazzoni s Laudou, Jarierem a Petersonem sice suverénně vedl dlouhého hada monopostů směrem ke casinu, za nimi se ale neshodli Hulme a Beltoise. Brnkli o sebe a zatarasili trať. Rázem havarovalo sedm vozů. Mimo to vzniklá zátarasa rozdělila závod na čtyři uprchlíky vepředu a zbytek světa, který ztratil mnoho času. Regazzoni poté dokázal svůj vůz udržet na prvním místě a na ideální stopě jen 20 kol: v Rascasse se otočil a v cíli na něj zbylo jen čtvrté místo. O čtyři kola později se Peterson dostal před Jariera a začal dorážet na Laudu. Rudý problém se před Švédem ale brzy beztak rozplynul. Lauda zajel do boxů kvůli vynechávajícímu zapalování. Cesta k vítězství pro SuperSwedeho a jeho koncepčně čtyři roky starý vůz byla otevřena dokořán. Výborný závod zajel i Scheckter, který se po relativně zlém odpichu prokousal až na druhé místo v cíli před Jarierem. Za pátým Fittipaldim si pro bod dojel i John Watson na soukromém Hexagon-Brabhamu. Foytův brčálově červený Coyote-Ford zprvu nenechal nikoho na pochybách, kdo je pánem v domě a 65 kol vedl. Rutherfordův tovární Mclaren M16D se ale úspěšně prodíral z 25. startovního místa kupředu a při první neutralizaci již dýchal lídrovi na záda. Když se opět mohlo jet naplno, využil oranžový McLaren re-startu lépe a poprvé posunul Foyta za sebe. Ten nejprve zůstal v Rutherfordově závěsu, jen aby se o něco později znovu posunul kupředu. To už ovšem za sebou Coyote táhl tenký proužek dýmu spáleného oleje, zvěstující defekt. Rutherford musel jen vyčkat a dočkal se: 150 mil před cílem byl Foytův Ford bez maziva... Za vítězem Johnnym Rutherfordem se klasifikoval ve stejném kole jen Bobby Unser (Olsonite-Eagle-Offenhauser). Třetí Bill Vukovich (Sugarine Prune-Eagle-Offenhauser) již měl kolo ztráty. Díky zlepšeným bezpečnostním opatřením kolem trati a zejména díky přiškrcení IndyCarů ročníku 1974 (menší zadní křídlo, menší přetlak dmychdla a menší povolené množství paliva, které vozy zpomalily) se závod obešel bez vážných nehod a vyvaroval se tragickým událostem á-la 1973. Start do finále vyšel nejlépe Hentonovi, tovární pilot Marche se ale po dvou kolech otočil a Pryce si poté nenechal vítězství v tomto nejprestižnějším závodě F3 vzít. Druhý dojel se ztrátou 21 sekund Tony Brise před výborným Sandrem Cinottim.
Zdroj: FORMULE.cz, Foto: archiv autora Komentáře ke článku
|
Reklama