Podle tiskové zprávy agentury BPA má Jarek Janiš šanci získat pro sebe místo v týmu Dale Coyne racing pro poslední dva závody letošního mistrovství Champ Cars.

Jaký je tedy tým, do kterého Jarek míří a jaké jsou jeho šance?

Začněme trochou historie. Dale Coyne, současný majitel týmu stejného jména, začal závodit v roce 1975 s cestovními vozy. Brzy se ale přesunul do formulových sérií formule Super V a později do formule Atlantic. Zajímavé bylo, že poměrně brzy se stal kromě jezdce i majitelem své vlastní stáje. V roce 1984 přivedl svůj tým poprvé na start závodu série Champ Cars ( tehdy známých pod jménem CART). Tým se od začátku potýkal s nedostatkem finančních prostředků, ale to nic nemohlo změnit na faktu, že se Dale stal brzy miláčkem fanoušků. Startoval totiž s monopostem vybaveným motorem postaveným na bázi sériového bloku oproti konkurentům se speciálně vyvinutými motory (což tehdejší pravidla umožňovala) a dosáhl s ním několika slušných výsledků. V roce 1986 tým dokonce postavil své vlastní šasi s označením DC-1. Díru do světa neudělal, ale rovněž se zcela neztratil. V roce 1988 už bylo zřejmé, že řídit tým, shánět sponzory a ještě pilotovat monopost není v lidských silách, Dale se rozloučils kokpitem závodního vozu a soustředil se na práci šéfa týmu.

V letech, které následovaly, se tým stal stabilním účastníkem série CART, ale výraznější úspěchy stále nepřicházely a tým operoval vždy s velmi omezeným finančním rozpočtem. V roce 1994 vstoupil do týmu jako spoluvlastník Walter Payton a v této pozici u týmu setrval až do své smrti v roce 1999. Tým se stal známým především tím, že umožnil vstoupit do světa velkých formulových závodů řadě jezdců, kteří později dosáhli značných úspěchů u movitějších a úspěšnějších týmů. Mezi takové jezdce patří například Paul Tarcy, nebo Michel Jourdain Jr., kterého jako devatenáctiletého mladíčka přivedl Dale Coyne na start závodu v Long Beach v roce 1996.

V následujících letech se v kokpitech vozů stáje Dalea Coyna vystřídala řada jezdců. Byli mezi nimi jak nadějní mladíčci, tak méně talentovaní, ale sponzory oplývající jezdci. Jen v roce 2000 se během sezóny vystřídali v týmu čtyři jezdci.

V roce 2001 se Dale Coyne kromě svého vlastního týmu podílel poskytnutím technického zázemí a zkušeností na dvou projektech, které měly pomoci tehdejším snahám vedení série CART zakotvit v Evropě. Před závodem na oválu v Rockinghamu ve Velké Británii založil pouze pro tento závod společně s Britským královským autoklubem tým s názvem Team St. George a umožnil tak Darrenu Manningovi získat první zkušenosti za volantem vozu Champ Cars (Manning vedl 18 kol a nakonec skončil devátý). Pro poslední závod v Mexico City připravil podobný projekt pro německého jezdce André Lotterera.

Názory na tým se různí. Zatímco jedni poukazují na fakt, že se neustále potýká s nedostatkem financí a jeho vozy se zpravidla pohybují nakonci startovního pole, druzí vyzdvihují skutečnost, že tým umožnil řadě jezdců vstup do Champ Cars a za všech okolností zústal seriálu Champ Cars věrný.

Během minulých let se zdálo, že tým je smířen s rolí outsidera. Nedostatek peněz a jezdecké schopnosti řady jezdců, kteří v jeho barvách startovali, konečně ani nic jiného neumožňovaly. Během letošního roku se však situace trochu změnila. Po dlouhých letech má Coyne pro své vozy skutečné sponzory a především se týmu vyplatilo angažování španělského jezdce Oriola Servii. Servia se může v současné době počítat již k veteránům Champ Cars, kde jezdil především v barvách týmů Sigma Autosport a v posledních letech u Pata Patricka. Servia není jistě zázračným pilotem, ale v minulosti dosáhl několika dobrých umístění na stupních vítězů a nebýt toho, že Sigma ani Patrick racing nebyly špičkové týmy, mohl dosáhnout na stupně nejvyšší. Oriol je vystudovaným inženýrem (vlastní diplom z techniky v Barceloně) a podle toho se také dokáže chovat k vozu se kterým startuje. Podíváme-li se na výkony jezdců Coyne Racing v letošním roce a vezmeme-li v úvahu fakt, že startují se stejným vybavením, vyniknou Serviovy schopnosti ještě víc. Jeho výkony navíc týmu přinesly chuť se porvat konečně o dobrá umístění a jeho technické schopnosti umožnily technikům konečně vyladit vozy do konkurenceschopnější formy.

Co z toho vyplývá pro Jarka Janiše? I pokud by se mohl zúčastnit obou zbývajících závodů, nečekejme pronikavý úspěch. Techniku k tomu mít nebude a jízda s vozy Champ Cars je vzhledem k jejich parametrům přece jen něco jiného než DTM. Úspěchem by jistě bylo, kdyby se v kvalifikaci přiblížil nebo předčil Oriola Serviu, dokončil závod a za příznivých okolností se umístil co nejblíže první desítce. Účast v obou nebo v jednom ze závodů by byla pro Jarka Janiše dobrou školou.

Pokud by se objevil po boku Servii i v příštím roce (vzhledem k tomu, že nepovažuji jeho angažmá ve špičkových týmech Champ Cars za reálné), bude mít šanci nasbírat od Katalánce řadu zkušeností ohledně nastavení vozů a techniky používané Champ Cars. Bude muset tvrdě bojovat proti konkurentů s lepší technikou a větším rozpočtem. Že je to možné dokazují letos právě Servia a nebo Haberfeld, který jako jediný startuje s obstarožním šasi Reynard a přesto se v poli neztrácí. Pravověrní fanoušci Champ Cars dokáží výkon jezdce se slabším vozem ocenit a Servia i Haberfeld jsou jako jezdci ceněni podstatně výše než někteří jiní, kteří startují v neporovnatelně bohatších týmech s lepším zázemím. Pokud Jarek dostatečně zaujme, pak nemusí být cesta do kvalitnějšího týmu uzavřená.