V podniku ME F2 v Thruxtonu se znovu prosadil Laffite |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Roman Klemm počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
O Velikonočním víkendu 1975 již nikdo nemluvil o krizi formule 2, nebo o slabě obsazeném prvním závodě v Estorilu. 33 vozů se utkalo v kvalifikaci, mezi nimi i „hostující hvězdy“ formule 1 jako Ronnie Peterson, Vittorio Brambilla a Hans-Joachim Stuck. Ani oni však nedokázali zabránit dalšímu galapředstavení Jacquesa Laffita a jeho Martini Mk16 s motorem BMW ladiče Schnitzer. Okruh v Hampshire této kombinaci seděl na výbornou a Francouz si zajistil pole-position před Brambillou (March), Hentonem (March), Jabouillem (elf2), Wentzem (Lola), Leclerem, Petersonem a Stucken (všichni na nových vozech March-BMW 752). Výsledek podniku se skládal ze součtu časů dvou závodů na 30 kol. Laffite položil základní kámen úspěchu hned v prvním závodě, když vyhrál s náskokem 4 sekund na Briana Hentona. Za nimi dojeli Ted Wentz, Leclere, Tambay a překvapivě silný Hector Rebaque (Chevron B26). Závod vešel do dějin i díky hromadné havárii v šikaně: Peter Williams tam ztratil kontrolu nad vozem a zůstal stát, právě když se na místo valila supina dalších monopostů. Rebaque a Martini se ještě dokázal vyhnout, Peterson (jehož March připravil tým Project Three Rona Dennise) a Binder se ale s britovým Chevronem střetli. Do této blokády vraků poté vletěli i Leoni, Colombo, Mallock, Hotz a Ertl. Max Mosley si asi mnul ruce, když viděl, kolik náhradních dílů a nových kapotáží budou jeho zákazníci potřebovat. Pouze Colombo odnesl nehodu se zraněním, nalomil si zápěstí. Závod nebyl přerušen a Laffite zachránil prvenství napříč rozbité spojce. Jeho tým s posledním vypětím sil stačil do druhého závodu zabudovat novou. Tentokrát to byl Brian Henton na jeho soukromém Marchi, kdo vyrazil nejlépe s Američanem Wentzem, Tambayem a Laffitem v závěsu. Laffite byl na čas nejrychlejším této skupiny a když musel Henton s prázdnou pneumatikou do boxů, převzal vedení. Jacques ovšem neztratil matematiku a body do šampionátu z očí. Když se na něj začal tlačit dobře naladěný, ale vždy nevyzpytatelný Brambilla, nechal jej táhnout. Ital s A-licencí jezdce formule 1 do ME nebodoval a Laffite před sebe později pustil i Tambaye, který jeho vítězství po součtu časů nemohl ohrozit. Čtvrtý dojel Martini (March) před Jabouillem a slibným Japoncem Kuwašimou (March). Vyhodnocení obou závodů znamenalo mistrovské body pro vítěze Laffita, Tambaye, Martiniho, Rebaqeua, Jabouilleho a Truffa (Osella FA2). V Thruxtonu se fandům nepředvedla jen formule 2. Zajímavý podnik obsahoval i závody britské F3 a cestovních vozů. První podnik mistrovství BP Super Visco British F3 vyhrál Švéd Gunnar Nilsson na továrním Marchi-Toyota 753. Budoucí hvězda F1 za sebou nechala Patricka Neveho (Safir-Ford), Boba Arnotta (March-Ford), Iana Taylora (GRD-Ford), Larryho Perkinse (Ralt-Ford) a Stephena Southa (Ray-Toyota). Startovní pole bylo dobře naplněno a zájem různých výrobců byl obrovský. Sezona 1975 platí coby velký „návrat formule 3“ na britskou scénu. Závod RAC-British-Touringcar-Championshipu vyhrál Richard Lloyd na Chevroletu Camaro před Andym Rousem (Triumph Dolomite) a Tonym Shawem (také na Camaru). Z Oulton Parku spěchal cirkus F5000 do Brands Hatche, kde byl pro Velikonoční pondělí vypsán třetí podnik mistrovství. 21 vozů se ke startu seřadilo po velmi chladné kvalifikaci, při které se nikomu nepodařilo patřičně zahřát pneumatiky, v pořadí Damien Magee (Trojan), Brian McGuire (Lola), Tony Dean (Chevron), Teddy Pilette (Lola), Guy Edwards (Lola) a Dave Walker (Chevron). David Purley startoval společně s Vernem Schuppanem jen z páté řady, závod ale měl patřit jemu. Bývalý a zárověň budoucí jezdec F1 si pro 60 kol na krátkém klubovém okruhu připravil zvláštní provedení ručně vzorkovaných slicků a rychle se začal propracovávat kupředu. Již po dvou kolech byl čtvrtý za výborným Mageem, Deanem a McGuirem. Po 13 kolech se Damienova vidina vítězství rozplynula kvůli nalomenému závěsu, což definitivně otevřelo cestu k prvnímu úspěchu Purleyově Lec-Chevronu Ford V6. Dave Walker dojel se zrátou 2 sekund na druhém místě před Deanem, Walkinshawem (ano, „Major Tom“ snil ještě roku 1975 coby tovární jezdec Modusu o kariéře v monopostech), Pilettem a McGuirem. Britský bojovník Brian Henton nasazoval ve formuli 2 vůz,který patřil jeho sponzorovi „agv“. Jediný tehdy existující agregát Ford-Hart mu zapůjčill Stewart Turner od Forda. Henton byl jediným jezdcem, který dokázal pozlobit uživatele motorů BMW.
David Purley, Tom Belso, Ian Ashley a Dave Walker kloužou po zmrzlé vozovce Oulton Parku – všimněte si sněhu kolem trati.
Zdroj: FORMULE.cz, Foto: archiv autora Komentáře ke článku
|
Reklama