Chris Amon se vrací do formule 1! |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Roman Klemm počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
Výborné zprávy měl pro fandy formule 1 v polovině srpna 1975 majitel týmu Ensign, Mo Nunn: od příští velké ceny (Zeltweg) se mu podařilo získat služby Novozélanďana Chrise Amona. Hlavní Nunnův sponzor, nizozemská firma HB-Bewaking po dosavadních slabých výsledcích zanevřela na svou politiku „podporovat výhradně krajany“ a dala Britovi volnou ruku ve výběru jezdců. Nunn se okamžitě spojil jak s Jacky Ickxem, tak i s Amonem. Zatímco Belgičan nabídku odmítl (v kokpitu vozů z Walsallu se měl ovšem příštích letech pravidelně objevovat), byl tehdy teprve 31letý Amon hned k mání. Zvláště, když mu Nunn prozradil, že je ve finální fázi jednání s koncernem Paul Ricard ohledně objemnému sponzoringu pro rok 1976 (k takové dohodě s Francouzi ovšem nikdy nemělo dojít). Amon, který dodnes platí za jednoho z největších smolařů historie F1, se objevil na nebi mezinárodního motorsportu šedesátých let jako zářící kometa. Pro značku Ford vyhrál společně s Brucem McLarenem 24h v Le Mans a stal se továrním pilotem Scuderie Ferrari. Jeho následující spojení s francouzskou firmou Matra sice nejednou dokázalo vyzdvihnout jeho nesporný talent, ohledně výsledků ale zůstalo mnoho dlužno. Roku 1974 se Chris pohroužil do vlastního, krajně neúspěšného projektu F1 a ani sezona 1975 zatím neprobíhala z jeho pohledu uspokojivě: na jeho Talon F5000, který přivezl z Austrálie do Anglie, se jen prášilo, protože Amon nenalezl finanční prostředky pro jeho nasazení. „Mnoho lidí si myslí, že oplývám velkým bohatstvím. Je pravda, že mi Ferrari a Matra velmi dobře platili, všechno co jsem tam vydělal (a bohužel i ještě víc, než to) jsem ale investoval do vlastního projektu F1 minulý rok. Mé auto letos zůstalo v garáži jednoduše proto, že nemám peněz na jeho náležitou přípravu,“ shrnul Amon svou situaci. Placený kokpit v Ensignu mu tedy přišel právě vhod a zvláště roku 1976 měl na tomto voze nejednou výrazně upozornit na své schopnosti. Nunn chtěl v Zeltwegu nasadit dva vozy, ve starším typu se měl o štěstí vedle Amona znovu pukusit Roelof Wunderink. Po krátké přestávce v šampionátu F1 se do Rakouska chytala i stáj BRM. „Naše testy byly velmi povzbuzující a když v Zeltwegu všechno dobře dopadne, tak nasadím v Monze vedle Boba Evanse i druhý vůz pro Davida Morgana,“ nechal se majitel týmu Louis Stanley unášet optimismem. Návrat do formule 1 plánoval i Rolf Stommelen. Pouze 105 dní po jeho těžké nehodě v Barceloně se Němec hodlal vrátit do kokpitu Hillu-F1. Němcovy zle pochroumané nohy byly opět naplno v pořádku, což si obrýlený jezdec z Kolína nad Rýnem vyzkoušel při závodě cestovních vozů v Zandvoortu. V málo zajímavém závodě se za Pilettem klasifikovali Guy Edwards, Richard Scott a Peter Gethin. Podnik, kterého se zúčastnilo jen 14 vozů byl zastíněn těžkou nehodou Gordona Spice v sobotním tréninku. Britova Reed-Lola se za rychlosti téměř 200 km/h zavrtala do valu a jezdec byl vážně zraněn. Spice si několikanásobně zlomil obě nohy a čelist, přičemž přišel o několik zubů – nedobrá to reklama pro přilby značky Griffin, které Spice ve svém obchodu s motoristickým příslušenstvím prodával... Angličan Brian Redman si v Mid Ohiu dojel pro třetí vítězství sezony amerického šampionátu. Boj o zlato byl, tak jako roku 1975 „zvykem“, záležitostí mezi Redmanovou Hall-Haas-Chaparral-Lolou a vozem stejné značky Maria Andrettiho z týmu Vel´s Parnelli. V Britův prospěch tentokrát rozhodla Američanova rozbitá převodovka. Druhý dojel Andrettiho týmový kolega Al Unser před dalšími Brity, Davidem Hobbsem na Lole stáje Hogan a Jackie Oliverem na továrním Shadowu. Závod byl ovšem poznamenán zlou nehodou v první zatáčce po startu: u Bay-Loly BJ Swansona, který se kvalifikoval do čtvrté řady, se pravděpodobně zasekl plyn a mladík vletěl téměř nebržděn do svodidla. To se bohužel vyrvalo ze země a způsobilo mu těžká zranění hlavy, kterým 26letý talent tři dny později podlehl. Když se pomocníci dostali k vraku vozu, tak motor ještě pořád běžel na plné obrátky! V Austrálii si to majitelé monopostů F5000 rozdali v minisérii Toby-Lee-F5000-Series. Na okruhu v Sandown Parku, jednalo se o pátý závod seriálu, se ve foto-finiši prosadil John Goss před Johnnie Walkerem. Senzací podniku ale byl 22letý nováček Bruce Allison. Jezdec z Queenslandu byl nejrychlejší v kvalifikaci, po hodinách na mokré trati ale dojel jen šestý. Bruce se měl brzy objevit i v Evropě a mnozí insideři jej považovali za jeden z největších talentů druhé poloviny sedmdesátých let. Jeho kariéra ale měla po několika sezonách v britském šampionátu F1 ztroskotat kvůli chybějícím financím... Jo Vonlanthen ještě dnes spolu s fandy rád vzpomíná na své „zlaté staré časy“ v polovině sedmdesátých let, kdy se mohl dokonce svézt i v Grand Prix formule 1. Malé, ale příliš nákladné pole evropské F5000 v Mallory Parku: Pilette vede před Jonesem, Ashleyem, Edwardsem, Evansem a Scottem.
Zdroj: FORMULE.cz, Foto: archiv autora Komentáře ke článku
|
Reklama