| Vzduchem chlazené škodovácké střely |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Marek Chvála počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Evropské automobilky se ve třicátých letech minulého století snažily zvýšit dostupnost osobních automobilů, považovaných do té doby za luxusní produkt, širokým masám obyvatelstva. Mladoboleslavská Škoda na tento trend reagovala mimořádně úspěšným modelem Popular. Další krok směrem ke skutečně lidovému vozu představoval typ Sagitta, vyvíjený v letech 1936 až 1938. Je zajímavý i tím, že k jeho pohonu sloužil vzduchem chlazený motor. Jeho počátky sahají až do roku 1933, kdy Ing. Josef Zubatý na detašovaném pracovišti firmy v pražských Letňanech navrhl čtyřdobý dvouválec do V. Později spatřil světlo světa dvoudobý jedno- i dvouválec, čtyřdobý dvouválec a nakonec i čtyřválec. Prototypy Škoda Sagitta (v překladu střela) vznikly v důsledku neustálého zvětšování Popularu, který postupně opouštěl kategorii, pro niž byl určen. Po úvodním šasi, osazeném v dubnu 1936 neznámým provedením karoserie, následovaly dva kabriolety, čtyři kupé a jeden tudor.
 K pohonu sloužil čtyřdobý vzduchem chlazený vidlicový dvouválec
Podvozek byl osvědčené škodovácké koncepce s páteřovým rámem a nezávislým zavěšením všech kol, odpružených napříč uloženými půleliptickými listovými pery. Třístupňová převodovka tvořila montážní celek s rozvodovkou zadní nápravy. Vzhledem k prašnému charakteru tehdejších silnic a úzkému rozchodu 1050 milimetrů nevadila u Sagitty absence diferenciálu. Šestnáctipalcová kola díky tomu méně prokluzovala v blátě, písku nebo sněhu. Ovladatelnosti prospělo přesné hřebenové řízení, prázdný vůz navíc vážil jen 580 kilogramů (plně obsazený 860 kilogramů). Dosahoval rychlosti 70 km/h, průměrně spotřeboval asi 5,5 litru paliva na 100 kilometrů.
 Pečlivě zrenovovaná Škoda Sagitta se nyní nachází v expozici Škoda Muzea v Mladé Boleslavi
Přední kapota otevíraná společně s maskou usnadnila přístup k podélně uloženému čtyřdobému vidlicovému dvouválci SV o objemu 844 cm3 a výkonu 15 k (11 kW) při 3000 ot./min. Nechyběl čtyřlopatkový ventilátor z hliníkové slitiny. Původní karburátor Zenith 26 VEH nahradil modernější Solex BFRH, nyní již se vzduchovým filtrem s vložkou v podobě drátěnky zvlhčené olejem. Startování ulehčovalo předehřívání sacího potrubí výfukovými plyny. Použita byla švýcarská elektroinstalace Scintilla 6V. Do sériové výroby se tento minivůz nedostal. Řadu prvků však od něj převzala Škoda 995 Popular „Liduška“. Ve sbírkách Škoda Muzea se v současnosti nacházejí dvě kupé Škoda Sagitta, jedno ve stálé expozici a druhé v depozitáři. Zdroj: Škoda Auto Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
