| Zlato v Le Mans, šrot ve formuli 1 |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Vladimír Rybecký počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Aston Martin vstoupí v příštím roce do MS F1. Nepůjde však o debut, nýbrž o návrat. I když premiéra se odehrála před více než šedesáti lety a za rámeček si ji slavná značka rozhodně nedala. David Brown v roce 1947 koupil automobilku Aston Martin a v průběhu 50. let ji proměnil v jednoho z nejúspěšnějších výrobců sportovních aut. Počátkem roku 1951 začal uvažovat i o návratu do velkých cen, v nichž se Aston Martin objevil už v roce 1922. V roce 1956 byl sportovní DB3S na zkoušku předělán na monopost a Reg Parnell s ním závodil na Novém Zélandu. V roce 1956 začal projekt DBR4/250 pro F1. Automobilka ale měla omezené finanční i lidské zdroje a přednost dostávala snaha vyhrát v Le Mans. Monopost, jehož šasi i motor koncepčně vycházely z úspěšných sportovních vozů, byl sice hotov koncem roku 1957, ale v sezoně 1958 se Aston Martin zaměřil na vytrvalostní závody.  Roy Salvadori při přemiéře týmu ve Velké ceně Nizozemska 1959. Foto: archiv Pro rok 1959 byl projekt DBR4 oprášen, ale v té době už šlo o zastaralou konstrukci s konvenčním rámem, zadní tuhou nápravou de Dion (bylo to naposledy, co byla ve F1 použita) a řadovým šestiválcem vpředu. Vůz byl příliš těžký a motor už málo výkonný. Šéf týmu John Wyer angažoval jako jezdce Roye Salvadoriho a Carrolla Shelbyho. Při debutu v nemistrovském závodě v Silverstone bojovaly oba vozy na špici a Salvadori dojel druhý. Jenže už VC Nizozemska ukázala výkonnost vozů v jiném světle. Rychlostí nestačily ani na střed pole a oba vyřadilo přehřívání motoru. Pak Salvadori a Shelby vyhráli pro Aston Martin v Le Mans, což ale znamenalo, že se nestihla příprava na VC Francie. Vozy byly upraveny pro domácí velkou cenu. V Aintree byl při neúčasti Ferrari Salvadori druhý v kvalifikaci, ale do cíle dojel až šestý, tedy bez bodů.  Zrenovovaný monopost Aston Martin DBR4 na jednom z klání historiků. Foto: archiv Po vynechání VC Německa byly oba vozy příliš pomalé na městském okruhu v Lisabonu. Pro Monzu byla připravena dvě nová šasi s řadou vylepšení. Jedním z nich bylo použití lehčích konečných převodů koupených u Maserati (pocházely z jeho vozu 250F). Jenže ani Salvadori s novým, ani Shelby se starým autem na nejlepší nestačili. Sezona 1959 přinesla Aston Martinu titul mistra světa značek ve vytrvalostních závodech a od té chvíle se vše soustředilo na stavbu nového monopostu DBR5. Vycházel z modifikovaného šasi, ale měl už i zadní kola nezávisle zavěšena. Motor dostal novou hlavu válců a vstřikování. Shelby kvůli problémům se srdcem tým opustil. Jako jeho nástupce byl angažován mladý Jim Clark, ale toho nakonec získal Lotus, takže Salvadoriho doplnil veterán Maurice Trintignant. Salvadoriho start s DBR4 v Zandvoortu byl pro neshody o startovném odvolán. V Silverstone byl tým zaskočen tím, jak jsou nové vozy pomalé. Trintignant dojel jedenáctý s pěti koly ztráty. Oba DBR5 pak šly do šrotu a tři ze čtyř DBR4 byly s třílitrovými motory prodány do Austrálie. Zdroj: převzato z magazínu FORMULE Zdroj: FORMULE.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
