| Mistři světa formule 1 |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Pavel Fabry počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Závody formule 1 se jak známo jezdí pod hlavičkou mistrovství světa od roku 1950 a právě v tomto kulatém roce byl ze všech nejúspěšnější Giuseppe "Nino" Farina. V té době byl jedním z nejstarších jezdců ve startovním poli. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Farina dokázal vyhrát hned svůj první závod mistrovství světa a také celý šampionát, v jeho případě ale samozřejmě nešlo o debut. Ital se narodil 30. října roku 1906 v Turíně a už ve svých devíti letech dostal od svého otce první závodní vůz. Farinův závodní debut se datuje do roku 1932, kdy se postavil na start závodu do vrchu Aosta - St. Bernard. Tato zkušenost ale skončila neslavně, když Farina havaroval a skončil v nemocnici, čímž odstartoval řadu havárií, která jej provázela celou kariérou. Po nepříliš úspěšných začátcích s Maserati Farina přestoupil k Alfě Romeo, kde pod dohledem Tazia Nuvolariho konečně prorazil. Rudé vozy v té době sice nestačily na německé vozy Auto Union a Farina často končil mimo trať ve snaze udržet s nimi kontakt, přesto ale vyhrál Grand Prix Neapole v roce 1937 a v letech 1937 - 1939 se stal třikrát italským šampionem, když s vozem Alfa Romeo 158 přišly další úspěchy v Grand Prix Antverp, Coppa Ciano a Ceně Bernu. Farina se také skvěle představil při švýcarské grand prix 1939, když s rychlostně nedostačující Alfou držel za zády mnoho rychlejších soupeřů, než byl nucen odstoupit. Po vítězství v Grand Prix Tripolisu už se zdálo, že se Farina blíží svému vrcholu, když jeho kariéru přerušila druhá světová válka. Ital se vrátil ke své kariéře v roce 1946 vítězstvím GP Národů v Ženevě. Jeho schopnosti, zejména na rychlých tratích, ocenil Enzo Ferrari a vzal jej pod svá ochranná křídla. V roce 1948 závodil jak s vozem Ferrari Tipo 166, se kterým vyhrál GP Rosario, tak s vozem Maserati, které dovezl vítězně do cíle GP Monaka, Ženevy a Mar del Plata, v následující sezóně pak posbíral úspěchy v GP Lausanne a poháru International Trophy, ve kterém skončil celkově druhý. Psal se pro svět okruhového závodění zlomový rok 1950, první rok Mistrovství světa formule 1, když se Farina vrátil k Alfě Romeo, aby se stal týmovým kolegou dalších závodních legend Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia ve vozech Alfa Romeo 158. Farina dokázal zachovat chladnou hlavu, prokázal obrovskou kuráž a právě díky tomu slavil vůbec první titul mistra světa. Pro následující rok Farina zůstal u Alfy Romeo a zvítězil v Grand Prix Belgie, celkově jej ale zastínil jeho týmový kolega Fangio. Se stejným problémem se pak potýkal i v roce 1952 u Ferrari, když jej porazil Alberto Ascari. Farina posbíral úspěchy pouze v menších podnicích v Neapoli a Monze. S rolí druhého vzadu samozřejmě nebyl spokojen, jenže na Ascariho jednoduše nestačil, ačkoliv famózním způsobem vyhrál GP Německa, přestože během závodu ztratil kolo. Když Ascari v roce 1954 odešel k Lancii, vycítil Farina další šanci získat titul, optimismem jej naplnil povedený start do sezóny, kdy mimo jiné vyhrál GP Syrakus. Pak ale přišla havárie v závodě Mille Miglia. Poté, co se Farina zotavil, následovala ještě větší rána, když při nehodě v Monze utrpěl vážné popáleniny nohou. Farina se ale i s tímto zraněním vypořádal a už v roce 1955 se znovu postavil na start, k dokončení GP Argentiny ale potřeboval morfium. Podařilo se mu ještě bodovat v Monaku a ve Spa, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ale na konci sezóny ohlásil konec kariéry. Mimo závodní tratě ale nevydržel dlouho, brzy se neúspěšně pokusil kvalifikovat v Indianapolis. Při tréninku v Monze pak opět havaroval a zlomil si klíční kost. Takřka nezničitelný Farina se ale opět uzdravil a znovu se pokusil prorazit v Indy, jenže poté, co jeho vůz vážně poničil mladý americký závodník Keith Andrews, Farina ztratil zájem a nadobro odstoupil. Giuseppe Farina za svou kariéru přečkal četné havárie s následkem zranění, ironické proto bylo, že se mu v roce 1966 stala osudnou právě dopravní nehoda, když nepřežil náraz do telegrafního sloupu. Zdroj: Formule.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
