| Mistři světa formule 1 |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Pavel Fabry počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Legendární Argentinec se do historických tabulek nadlouho zapsal jako nejúspěšnější pilot formule 1, když v padesátých letech minulého století získal hned pět titulů mistra světa, z toho čtyři v řadě za sebou a co víc, ve vozech čtyř různých značek! Juan Manuel Fangio se narodil 24. června 1911 v argentinském Balcarce do rodiny italských přistěhovalců. Od svých jedenácti let pracoval v soukromé autodílně, aby rodině finančně pomohl. Sám šetřil vše co mohl na vůz Ford T, se kterým tajně závodil, než přestoupil do formule Ford V8, aby skutečně začal svoji kariéru. Fangio se dočkal podpory vlády Juana Peróna, když v roce 1940 dostal vůz Chevrolet, se kterým dosáhl svého prvního velkého úspěchu, když vyhrál Velkou cenu severu, která se jela na 10 000 kilometrů. Její start proběhl v Buenos Aires, pokračovala do And až do Limy v Peru, odkud vedla zase zpátky do argentinského hlavního města. Po druhé světové válce vláda Juana Peróna Fangiovi poskytla špičkový vůz Maserati 4CLT, aby se s ním zúčastnil Velké ceny Argentiny 1948. Tam se potkal s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. O rok později se Fangio stále za podpory Juana Peróna vydal do Evropy. Zde v roce 1949 přišla šňůra klíčových úspěchů, když Fangio vyhrál v San Remu, Perpignanu, Marseilles, Pau, Albi a Monze. Díky tomu si jej pro úvodní ročník Mistrovství světa formule 1 vyhlédla Alfa Romeo. Fangio italské autmobilce třemi vítězstvími ze šesti podniků potvrdil, že je pro ni správnou volbou, nicméně titul nakonec slavil jeho kolega Giuseppe Farina. O rok později už to byl ale Fangio, kdo se radoval z titulu mistra světa, svého prvního z pěti. Alfa Romeo poté odstoupila z formule 1. Sezónu 1952 Fangio zahájil šesti vítězstvími ve volných závodech v Argentině, Uruguayi a Brazílii, než se vrátil do Evropy, aby závodil pro Maserati. Jeho kariéru ale narušilo zranění v Monze, kdy Fangio po havárii vyletěl z vozu a skončil se zlomeným krčním obratlem. Během své rekonvalescence doma v Balcarce měl dost času přemýšlet o tom, jak tenká je hranice mezi úspěchem a zklamáním, což mu ale nezabránilo v návratu v roce 1953. Fangio dovedl vůz Maserati A6GCM k vítězství v Grand Prix Itálie a Modeny a také zavzpomínal na své začátky, když s tovární Lancií vyhrál závod Carrera Panamericana. V roce 1954 se po patnácti letech do formule 1 vrátil Mercedes a do kokpitu svého vozu W196 posadil právě Fangia. Nové vozy ale nebyly na začátku sezóny ještě připraveny a tak Fangio vyhrál úvodní dva závody s vozem Maserati. S Mercedesem W196 pak vytvořil neporazitelnou kombinaci, když přidal další čtyři vítězství. Přestože byl Fangio v té době poměrně starý, měl všechno pro to, aby si dominantní postavení udržel. Jeho fyzická kondice mu umožnila vítězit jak ve velkém vedru, tak v dešti. I když někdy neměl svůj v pořádku, byl odhodlán dojet do cíle, přestože by jiní jezdci za takových podmínek radši vzdali. Fangio závodil srdcem, pokud bylo některou složitou zatáčku možno projet na plný plyn, byl to právě on, kdo se odvážil. Mercedes ale po sezóně ukončil svou závodní činnost po tragické havráii v Le Mans, při které přišlo o život 82 lidí. Fangio byl velice prozíravý při volbě techniky, což se projevilo v roce 1956, když sice někdy nestačil na mladší kolegy od Ferrari, ale přesto dokázal získat už svůj čtvrtý titul mistra světa. V roce 1957 se Argentinec vrátil k Maserati a s vozem 250F popáté a naposledy vyhrál šampionát. Mezi jeho nejlepší momenty této sezóny patřilo vítězství v Grand Prix Německa, kdy narozdíl od svých konkurentů Hawthorna a Collinse ve vozech Ferrari zajel do boxů a zužitkoval výhodu čerstvých pneumatik. V té době byl jeho vyrovnaným konkurentem Stirling Moss, který jej dokázal porazit v GP Itálie a díky předchozím zkušenostem s Vanwallem přidal ještě výhru v Pescaře. To už Fangio uvažoval o ukončení kariéry, neboť Maserati postupně upouštělo od své činnosti a Argentinec se nechtěl vrátit k Ferrari. Fangio ale nakonec pokračoval i v roce 1958, kdy závodil jako nezávislý jezdec. Získal čtvrté místo v GP Argentiny a své poslední vítězství v závodě v Buenos Aires. Následně byl zlákán k účasti v závodě 500 mil Indianapolis. Ačkoliv byl jeho vůz starší výroby, řádně s ním prošel kvalifikací. S technikou byl ale nespokojen. Možná naštěstí byl ale nucen odjet domů do Argentiny a závod nestihl. Vyhl se tak tragické hromadné havárii po startu. Grand Prix Francie 1958 pak byla jeho poslední. Ukázalo se, jaký má v jezdeckém poli respekt, když jel v závodě na čtvrtém místě a vedoucí Mike Hawthorn s vozem Ferrari Dino jej dojel o kolo. Brit jej ale nepředjel. Po závodě situaci komentoval slovy: "Fangio se nepředjíždí o kolo." Fangio usoudil, že je pravý čas skončit a vrátil se do rodného města Balcarce. Legendární Argentinec dne 17. července 1995 podlehl srdečnímu kolapsu, bylo mu 84 let. Zdroj: Formule.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
