| Mistři světa formule 1 |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Pavel Fabry počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Phil Hill, historicky první americký mistr světa formule 1 a vítěz tří ročníku slavné čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Zajímavostí je, že je Hill zatím jediným šampionem formule 1, který vyhrál první a poslední závod své kariéry. Philip Toll Hill jr. se narodil 20. dubna 1927 v Santa Monice v Miami. Svůj závodní debut absolvoval v roce 1949 na Carell Speedway, kde se jelo na tři kola. Hill v závodě zvítězil. Hill dal po studiích přednost práci na vozech namísto kancelářského života a v roce 1950 závodil s vozem MG TC. O dva roky později se prosadil s vozem Ferrari šestým místem v závodě Carrera Panamericana. V roce 1953 ale zcela propadl a rozhodl se skončit. Nakonec byl ale přemluven, aby pokračoval, druhé místo v tomto závodě v roce 1954 pro něj bylo důležitou motivací. Jeho kariéra šla směrem vzhůru, když v roce 1955 vyhrál šampionát SCCA (Sports Car Club of America). Druhým místem v závodě 1000 km Buenos Aires v roce 1956 si zasloužil místo u Scuderie. Odměnil ji vítězstvím v Grand Prix Švédska a závodě na pět hodin v Messině, o rok později pak s Peterem Collinsem přidali výhru v Grand Prix Venezuely v Caracasu. Hill naléhal na Ferrari, aby jej angažovalo do formule 1, Enzo Ferrari mu ale nechtěl dát příležitost, protože se domníval, že Hillovi lépe sedí sportovní vozy. Nechal ho jet pouze v tréninku na nemistrovskou Grand Prix Argentiny. Hill svůj um se sportovními vozy dokázal výhrami v Buenos Aires, Sebringu a hlavně ve slavném závodě 24 hodin Le Mans, kde triumfoval spolu se svým přítelem Olivierem Gendebienem. Stal se tak vůbec prvním americkým závodníkem, který vyhrál v Le Mans. Jeho chuť postavit se na start velkých cen ale nakonec vyvrcholila tím, že si půjčil Bonnierovo Ferrari a nastoupil do GP Francie. Pro Grand Prix Německa už Ferrari Hillovi poskytl vůz formule 2 a na Monze se americký závodník konečně dočkal, když mu Scuderia svěřila do rukou Ferrari 246. Hill jej dovezl do cíle na třetím místě, na konto si navíc připsal nejrychlejší kolo. To mu dveře do formule 1 otevřelo naplno, když se pro rok 1959 stal regulérním pilotem Ferrari na celou sezónu 1959. V té se především učil, v konečném pořadí skončil díky dvěma druhým a jednomu třetímu místu čtvrtý. Vozy s motorem vpředu byly ale v roce 1960 už dost zastaralé a neohrabané. Hill sice vyhrál Grand Prix Itálie, ale to především díky bojkotu ze strany britských týmů, které byly proti klopené trati. Sezóna 1961 byla v kariéře jeho nejlepší. Vedle vítězství ve 12 hodinách Sebringu a 24 hodinách Le Mans, opět s Gendebienem, vyhrál s novým vozem se "žraločím nosem" závody ve Spa a v Monze a stal se mistrem světa. Okolnosti ale byly velice smutné, když v Monze zahynul jeho týmový kolega a velký soupeř v boji o titul Wolfgang von Trips. V roce 1962 bylo ale Ferrari zastíněno. Hill sice začal sezónu třemi pódiovými umístěními na Zandvoortu, v Monaku a ve Spa, o obhajobě titulu ale nemohla být řeč. I tak byl ale Hill v té době pořád jedním z nejlepších závodníků se sportovními vozy, což dokázal třetím vítězstvím ve 24 hodinách Le Mans, posádku s ním i do třetice tvořil Olivier Gendebien. Hill vyhrál také v závodě na 1000 kilometrů na Nürburgringu. Kvůli neshodám s Ferrari Hill odešel k ATS, to byl ale velice špatný krok, který takřka zruinoval jeho kariéru ve formuli 1. Neprosadil se ani s Cooperem, velice potupné bylo jeho vystoupení v Zeltwegu, kde stejným způsobem odepsal dva vozy. Cooper jej proto nenasadil do závodu v Monze. K posledním dvěma závodům sezóny sice nastoupil, ale ani jednou neviděl cíl. Jeho kariéra ve formuli 1 byla u konce, Hill ale ještě měl co ukázat v závodech sportovních vozů. V letech 1964 a 1965 byl klíčovou osobností Fordu, nakonec ale odešel k Chaparralu, se kterým dosáhl svých posledních úspěchů. S Bonnierem vyhrál 1000 km Nürburgringu a následně v Laguna Seca, své poslední vítězství kariéry pak získal s Mikem Spencem ve voze Chaparral 2F na Brands Hatch. Po svém odchodu se věnoval sbírání a restaurování automobilů, s motorsportem zůstal v kontaktu díky své roli komentátora. Pravidelně se také účastnil setkání historických vozů. V roce 1971 se oženil, jeho syn Derek pak pokračoval v jeho šlépějích až do doby, než Phil Hill onemocněl Parkinsonovou chorobou, které loni 29. srpna podlehl. Zdroj: Formule.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
