| Mistři světa formule 1 |
|||||||||||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||
| vydal:
Pavel Fabry počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
| |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Ve své době velice populární britský závodník je dosud jediným pilotem, který kdy získal vysoce ceněnou Trojitou korunu motorsportu, tedy vítězství v Indy 500, 24 hodinách Le Mans a Velké ceně Monaka. Se svým synem Damonem jsou navíc jediným párem ve vztahu otec a syn, kteří kdy získali titul mistra světa formule 1. Graham Hill se narodil 15. února 1929 v Londýně. Ze začátku své kariéry dostával závodní příležitosti na oplátku za práci mechanika, jeho skutečný debut pak přišel za volantem sportovních vozů Lotus a Cooper v roce 1956. V té době pracoval jako mechanik u Colina Chapmana, který jej nepovažoval za skutečného závodníka, dokud Hill svůj um neprokázal jinde. Když Lotus vstoupil do světa velkých cen v roce 1958, Graham byl povolán jako jezdec a debutoval v Monaku, kde ale přišel o kolo. První dvě sezóny s křehkým Lotusem 16 nebyly kdovíjak úspěšné, protože vůz suovaly všemožné problémy. Pro sezónu 1960 proto Graham Hill odešel k BRM, který už měl na kontě vítězství v grand prix a pro Hilla tedy znamenal potenciálně lepší zázemí. Svou šanci poprvé vyhrát ztratil v Silverstonu, kde převzal vedení od Jacka Brabhama, ale po smyku odstoupil. Vítězství bylo jinak zatím stále nedosažitelné, Hill ale aspoň dokončoval závody. Svou pozici všestranného závodníka potvrdil ve formuli 2 s vozem Porsche a také se sportovními vozy, když spolu s Bonnierem vyhráli svou třídu a celkově skončili třetí v 1000 km Buenos Aires. Rok 1961 se opět příliš nepovedl, když britské čtyřválce zcela deklasovalo Ferrari. BRM vstupovalo do sezóny 1962 s hrozbou odchodu z formule 1, takže buď všechno, nebo nic. Nový vůz s poháněný osmiválcovým motorem Hill konečně dovedl ke kýženému úspěchu. Nejprve vyhrál GP Nizozemska, pak sice přišel o téměř jistá vítězství v Monaku a Francii, následně si ale spravil chuť výhrami na Nürburgringu, v Monze a v jihoafrickém East London a poprvé se stal mistrem světa. V následujících třech sezónách si příznivci formule 1 vychutnávali fantastické a dech beroucí souboje Hilla, Clarka, Surteese, Gurneye a dalších. Hill měl k dalšímu titulu velice blízko v Mexico City v roce 1964, jenže kolize s Bandinim jej o něj připravila. Nezapomenutelné jsou Hillovy hattricky v Monaku a USA, zatímco jiné skvělé jízdy skončily "pouze" nižším pódiovým umístěním. Graham byl rozhodně jedním z nejaktivnějších jezdců své doby, prakticky každý víkend někde závodil. Se sportovními a GT vozy značky Ferrari vyhrál závody Tourist Trophy v letech 1963 a 1964, v roce 1964 pak vyhrál i závody na 12 hodin v Remeši a na 1000 km v Paříži a dojel druhý ve 24 hodinách Le Mans, to vše spolu s Bonnierem. V sezóně 1966 přišla nová éra třílitrových formulí a Hillovi se nedařilo vyhrát. Místo toho alespoň získal diskutabilní triumf po zmateném finiši v závodě na 500 mil v Indianapolis. Velkým překvapením byl jeho přestup k Lotusu v roce 1967, kde se stal týmovým kolegou Jima Clarka. Lotus 49 měl velký potenciál a Hill se pohyboval na čelních pozicích, musel ale často překousnout velké zklamání kvůli triviální poruše. Všechno se radikálně změnilo 7. dubna 1968, kdy se na Hockenheimu Jim Clark zabil, což tým naprosto podlomilo. Hill zvedl jeho morálku výhrou ve Španělsku a Monaku, navíc poratil Stewarta a Hulmeho a získal svůj druhý titul mistra světa. V roce 1969 se jeho týmovým kolegou stal Jochen Rindt. Hill popáté vyhrál Velkou cenu Monaka, jinak jej ale Rakušan převyšoval. Sezóna nakonec pro Hilla dopadla katastrofálně, když na Watkins Glen havaroval, vyletěl ze svého lotusu a zlomil si obě nohy. V té době už mu bylo čtyřicet a mělo se za to, že svou kariéru pověsí na hřebík, Graham se ale nezvdal a v Kyalami už byl zpátky za volantem lotusu, přestože ještě ani pořádně nemohl chodit. Překvapivě se mu brzy povedlo několikrát bodovat a uchvátil také v Závodě šampionů, kde i přes problémy s převodovkou dojel čtvrtý. Pro sezónu 1971 Hill odešel k Brabhamu a s jeho vozem BT34 vyhrál International Trophy, jinak ale příliš nezářil. Ve formuli 2 vedl malý tým Rondel, v jehož barvách senzačně vyhrál v Thruxtonu, když předjel Ronnieho Petersona. Druhá sezóna u Brabhamu už byla nevýrazná, jediným světlým okamžikem bylo vítězství ve 24 hodinách Le Mans, kterého dosáhl pro Matru s Pescarolem. Hill tím dosáhl naprosto unikátního výsledku, když získal tzv. Triple crown of motorsport (Trojitou koruhu motorsportu), zmíněnou v úvodu. Pro další rok neměl žádnou nabídku, proto se rozhodl založit vlastní tým. V sezóně 1973 nasazoval Shadow DN1, se kterým neuspěl. Nepomohl si ani výměnou vozu za těžkou Lolu T370 pro rok 1974, se kterou dojel nejlépe šestý v Anderstorpu. Proto se rozhodl postavit vlastní monopost, se kterým se neúspěšně pokusil kvalifikovat do Velké ceny Monaka. Hill nakonec na setkání při britské grand prix oznámil svůj odchod. Hill alespoň angažoval Tonyho Brise a cítil, že má po ochrannými křídly budoucího šampiona. Když se ale v listopadu roku 1975 vraceli letadlem z testů na Paul Ricard, Hill v mlze zavadil o stromy a jejich stroj se zřítil. V útrobách letadla zahynuli Hill, Brise a čtyři další členové týmu. Zdroj: Formule.cz Komentáře ke článku
| |||||||||||||||||||||||||||
