V Trois Rivieres porazil Tom Klausler výbornou konkurenci |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Roman Klemm počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
Grand Prix Molson Troix Rivieres byl i roku 1974 nejlépe dotovaným podnikem kanadského mistrovství formule Atlantic. Účast si nenechalo ujít ani několik zvučných evropských jmen. Všichni ovšem byli poraženi „domácím“ specialistou, Američanem Tomem Klauslerem. Do první zatáčky u policejní stanice dosprintoval nejrychleji Depailler, za kterým se seřadili Klausler, Jaussaud a O´Connor. Villeneuve havaroval ve vlásence s Magwoodem a musel odstoupit. Po pěti kolech bylo jasné, že Depailler asi nevyhraje: nalomilo se mu zadní křídlo a viselo nakřivo. Sedm dalších kol s mávajícím křídlem na zádi držel vedení, pak ale musel do boxů k opravě. Špičku převzala zuřivě bojující dvojice Klausler-Jaussaud. Američan skutečně dokázal udržet vedení až do cíle, kde byl o 0,4 sekundy před Francouzem. Stíhací jízda vynesla Depaillerovi přeci jen třetí pozici před Kingem, Jensenem a Scullionem. Čtyři roky se na Ontario Motor Speedwayi nekonal žádný důležitý podnik, pod vedením nového majitele Parnelliho Jonese se ale roku 1974 v jižní Kalifornii objevily formule 5000 amerického šampionátu, aby se utkaly o „California Grand Prix“. Mimo známých hvězd této série byli přihlášeni i další populární borci: dealer Ferrari, Francisco Mir do svých monopostů posadil Jamese Hunta a Lellu Lombardiovou. Johnny Rutherford znovu vyzkoušel Lolu T330 Carla Hogana a podobný vůz Franka Arciera měla krotit další hvězda USAC, Jerry Grant. Lloyd Ruby se konkurenci F5000 dokonce postavil v jeho Indy-Eagle-Offenhauseru. K nim se přidala australská senzace F5000, Warwick Brown ve voze Pat Burke Racingu. Jaké to vynikající startovní pole! To ovšem nedokázalo rozházet Briana Redmana, který byl v kvalifikaci nejrychlejší před Mariem Andrettim. Za nimi překvapil Sam Posey na Talonu třetím časem před Brettem Lungerem na Eagle. Následovali Elliot Forbes-Robinson, Jon Woodner, Warwick Brown, Eppie Wietzes a David Hobbs. Hunta trápil vadný motor a byl jen dvanáctý, Lella Lombardiová se dokázala kvalifikovat hned za ním. 42 účastníků se poté muselo vydat do dvou rozjezdů. Osm nejlepších z každého se kvaklifikovalo do finále, dalších osm finalistů nominoval pořadatel. V prvním se prosadil Redman před Poseyem, Forbes-Robinsonem, Woodnerem a Lombardiovou, ve druhém Lunger před McRaem a Hobbsem. Brian Redman a jeho Haas-Chaparral-Lola nebyli ve finále k poražení. Podobně dobrou show předvedl Mario Andretti, který se dokázal vypracovat na druhé místo v cíli pěknou stíhací jízdou z chvostu pole. Smůlu měli Brett Lunger, Sam Posey a Forbes-Robinson. Lunger ztratil druhé místo nehodou s opozdilcem, ostatní přišli o špičkové umístění kvůli trablím s pneumatikami. Ze třetího místa v cíli se nakonec tešil novopečený pilot McLarenu-F1, David Hobbs před Mikem Mosleyem a Johnem Gunnem. Hunt odstoupil s rozbitým motorem hned v úvodě závodu, Lombardiová dlouho držela výborné sedmé místo, než její Eagle zastavil se zlomenou palivovou pumpou. John Surtees zažaloval svého bývalého v Belgii sídlícího sponzora Bang & Olufsen na sumu 319.000 Švýcarských Franků. Pro velkou cenu Itálie, která se konala za týden, obdržel pořadatel i několik „exotických“ přihlášek: dva Brabhamy BT42 týmu Finotto měli pilotovat Jean-Louis Lafosse a Carlo Facetti. Také japonský tým Maki hodlal nasadit dva vozy pro Dava Walkera a Japonce Shawa Hajamiho. Ze jmenovaných se královským parkem nakonec svezl pouze Ital, a to jen v tréninku...
Náhrada McLarenu za Mika Hailwooda, David Hobbs dojel v Ontariu třetí.
Parnelli PJ4 neměl uspět, tak jako ostatní americká dobrodružství v F1 před ním a po něm.
Zdroj: formule.cz, Foto: archiv autora Komentáře ke článku
|
Reklama