Brambilla vítězí v posledním podniku ME formule 2 ve Vallelunze |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Roman Klemm počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
Že to Ken Tyrrell se svým šestikolovým projektem myslel vážně, potvrdily testy nového P34-Fordu v Silverstone. Prvním jezdcem, který směl revoluční vůz vyzkoušet, byl Patrick Depailler a Francouz byl čerstvými zkušenostmi nadšen, stejně tak jako celý Team Tyrrell: „Pokud bych měl rozhodnout, zda pro příští rok dále vyvíjet konvenční typ 007, nebo se hned vrhnout na práci s P34, jasně bych se rohodl pro šestikolku! Je snadno ovladatelná a výborně brzdí – vidím zde prostě ohromný potenciál.“ Při vydařeném testu se objevily jen dva závažnější nedostatky: Depaillerovi se nepodařilo patřičně zahřát maličká přední kolečka a řízení se mu zdálo až příliš lehké. „Ohledně řízení nevidím problém. Je jistě snadnější, udělat z lehkého těžké, než obrácěně,“ komentoval konstruktér Derek Gardner. Vůz byl po testu rozebrán, znovu sestaven a připraven na cestu k dalším testům v Le Castelletu. Mimo to mohl Tyrrell po několika měsících jednání s Jody Scheckterem oznámit, že jezdecké složení jeho týmu zůstane i roku 1976 beze změny. O procedůře kvalifikace si ovšem neschopní italští pořadatelé začali dělat hlavu teprve během sobotní technické přejímky. Nakonec bylo rozhodnuto uspořádat dvě 90 minutové sessions. Pořadatel ovšem „zapoměl“ zahraničním účastníkůn sdělit, že při tom hodlá mít na trati jen maximálně 22 vozů současně. U výjezdu z boxů se proto brzy začaly těsnat vozy, které maršálek nechtěl pustit na trať. Celá situace rychle začala nabírat na obrátkách. Motory se vařily a stejně tak i hlavy manažerů, kteří se hádali s pořadatelen. Ten nakonec ustoupil a po 15 minutách pustil na trať i ostatní. V mezičase ale začalo pršet a „opozdilci“ se mohly s pokusy o opravdu rychlé časy hned rozloučit. Také druhá session zůstala „mokrá“. Zajímavé bylo, že problém nepostihl domácí jezdce: 13 ze 16 přihlášených Italů se kvalifikovalo, pět z nich s údajně silně „korigovanými“ časy. Ani tato italská „tlačenka“ ovšem nic nezměnila na francouzské dominaci na špičce. První startovní řadu vytvořili tovární vozy March-BMW v pořadí Leclere-Tambay, ve druhé stáli Vittorio Brambilla s Jacquesem Laffitem. Za nimi následovala armáda domácích nadějí v pořadí Flammini, Francia, Merzario, Truffo, Martini, Serblin a Pessenti-Rossi, do které se dokázal vmísit jen Hans Binder. Po ranní průtrži mračen se v neděli do prvního závodu startovalo na vlhké trati, znalci ovšem nazuli slicky. Ze špičkové skupiny vsadil na pneu s profilem pouze Tambay – a prohrál. Po startu Patrick sice vedl, trať ale rychle osychala a musel před sebe pustit Brambillu, Leclereho a další. Když Michel Leclere později na jedné ze zbylých louží ukluzl do svodidel, neměl Brambilla vážného soupeře: hostující hvězda F1 vyhrála na Dennisově voze s náskokem 16 sekund na Laffita, jemuž následovali Italové Francia, Flammini, Merzario a Pesenti-Rossi. Na startu druhého závodu na 35 kol se seřadilo již jen 16 vozů. Tentokrát vyrazil nejlépe Jacques Laffite. Flammini se lehce srazil s Brambillou a usadil se na druhém místě. Mužem víkendu byl ale Brambilla: již ve druhém kole byl znovu na špičce a směl před domácím publikem slavit sladké neohrožené vítězství. Za ním se vytvořily dvě skupiny, které bavily diváky: Laffite, Flammini, Tambay, Francia a Merzario se přetahovali o bodovaná místa, několik sekund za nimi bojovali o pořadí Kessel, Larrousse, Pessenti-Rossi, Martini a Binder. Po součtu časů obou závodů se o poslední mistrovské body sezony 1975 za Brambillou (který coby „A“-jezdec nebodoval) podělili Laffite, Flammini, Pessenti-Rossi, Martini, Larrousse a Giorgio. Směl jako první vyzkoušet šestikolový Tyrrell P34: Patrick Depailler. Nízký a široký Brabham-Alfa Romeo BT45 konstruktéra Gordona Murraye. Vittorio Brambilla (Project3-March-BMW 752) před Giorgiem Franciou na Oselle-BMW FA2 v mokré Vallelunze.
Zdroj: FORMULE.cz, Foto: archiv autora Komentáře ke článku
|
Reklama