Michel Leclére triumfuje na Salzburgringu |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
vydal:
Roman Klemm počet komentářů:
0 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||
Na monotónní stupínek vítězů závodů formule 2 si roku 1976 nemusel nikdo stěžovat: čtvrtý podnik měl čtvrtého vítěze. Na rychlém Salzburgringu se prosadil smluvní jezdec Wolf-Williamsu formule 1, Michel Leclére na voze Elf-Renault 2J. Do Rakouska přijelo 37 jezdců, kteří se museli kvalifikovat pro 23 míst na startu a víkend nezačal dobře: od čtvrtka až do sobotního večera nepřetržitě pršelo, takže se každou minutu celkových 4 hodin tréninku jelo "na vodě". Organizátor rozhodl, že pole rozdělé podle startovních čísel do dvou skupin, o postavení na času ale měly rozhodnout časy celkové tabulky. V tomto ohledu měli jezdci se sudými čísly nevýhodu: pokaždé, když trénovali oni, tak právě pršelo silněji. Byly to hlavně tyto okolnosti, které vedly k několika "překvapením". Prvních šest startovních míst patřilo jezdcům "liché skupiny". Pole-position si vybojoval Maurizio Flammini před hostujícím Stuckem, oba na továrních vozech March-BMW. Za nimi stál překvapivě Jose Dolhem na Chevronu-Hart (Franko-Švýcar měl již 1,2 s ztráty na Flamminiho) a Pesenti-Rossi na dalším Marchi-BMW. Následovali Tambay (Martini-Renault), Cheever (March-Hart), Marazzi (Chevron-BMW)) a teprve pak nejrychlejší ze "sudé skupiny", Arnouxův Martini-Renault. Jediným domácím jezdcem byl Hans Binder na Oselle-BMW, který se kvalifikoval jako 16. A kde se ztrácel pozdější vítěz Michel Leclére? Jeho žlutý Elf-Renault se startovním číslem 6 stačil jen na 19. místo, Francouz byl ale přesvědčen, že se na okruhu tohoto typu dokáže v závodě prodrat rychle kupředu. V neděli ráno si všichni oddychli: konečně přestalo pršet. Brzy bylo jasné, že nejrychlejší mužem podniku je René Arnoux. Pro jeho modrý Martini-Renault to nebylo velkým problémem, předjet armádu March-BMW a s náskokem kolem 20 sekund si jel pro zdánlivě přesvědčivé vítězství. Šest kol před cílem ale vše zahodil: ve vracečce se zadním kolem dostal na bláto, vůz šel do smyku a o svodidla si zničil příď! Závod ovšem měl i druhou francouzskou senzaci. Podobně jako Arnoux, dokázal i Leclére předjíždět soupeře za soupeřem a když krajan chyboval, mohl říci jen "Merci" a proměnit své druhé místo ve vítězství. Arnoux se ale ještě úplně nevzdal. S demolovaným vozem pokračoval a dokonce zaútočil na Jabouilleho, který poslední kola absolvoval se silně kouřícím motorem. Při tom se René ovšem znovu otočil... Na stupínek vítězů nakonec vedle Lecléreho směli Flammini a Tambay. Hrdina Arnoux skončil čtvrtý před Ribeirem a Jabouillem. Sedmé místo zbylo na legendárního Freddyho Kottulinskiho (Ralt-BMW), dědu Mikaely Ahlin-Kottulinski, možná nejnadanější jezdkyni cestovních vozů součastnosti. Domácí Binder skončil desátý. Kvalifikaci tentokrát ovládly Alpine-Renaulty. Nejrychlejší čas si zapsala dvojice Jarier/Laffite a hned za nimi se zařadil sesterský vůz Pescarola, kterého tentokrát doplnil Jody Scheckter! (Jabouille dal přednost podniku F2 v Rakousku). Následoval jediný tovární Porsche 936 Masse s Ickxem a Brambilla s Merzariem překvapili jen o málo pomalejším časem. Úvod závodu patřil Jarierovi, který se dokázal s lehkostí držet před Brambillou a Massem. Toto pestré pořadí Renault-Alfa-Porsche ovšem nemělo dlouhého trvání. Tovární Alfu brzy zbrzdilo několik kratších zastávek v boxech a i jasně vedoucí Jarier měl smůlu: po 42 kolech byl zapleten do nehody jednoho z opozdilců, po které musel také nakrátko zastavit. Spolehlivá dvojice Ickx/Mass byla zase jednou v čele. Když ovšem převzal Laffite Alpinu-Renault od Jariera, začal vedoucí Porsche 936 znovu rychle dotahovat. Zdálo se, že "Régie" poprvé porazí svého německého soupeře. Laffite dohnal ztrátu celého kola a od Ickxe ho dělil již jen opozdilec Cascato na Sauberu-BMW. Při pokusu o předjetí si Laffite o vůz nepozorného Itala rozbil chladič a vidina vítězství byla fuč. Ickx a Mass si poté dojeli pro neohrožené vítězství, čtyři kola před továrni Alfou Romeo a šest kol před soukromým Porsche 908 s Juergenem Barthem, Reinhardem Joestem a Horstem Godelem v kokpitu. Druhý tovární Renault odpadl brzy s poruchou motoru. - s podporou svého vitálního sponzora Texaco si pro tento podnik hledal místo i Jac Nelleman. Špičkový jezdec F3 z Dánska (roku 1976 vyhrál Grand Prix své země) hovořil o možném angažmá s Johnem MacDonaldem, ale i s Teddy Mayerem - Texaco byl jedním z hlavních sponzorů McLarenu a Mayer rozvažoval o přípravě třetího vozu pro Nellemana. - trošku dále do budoucna plánoval nizozemský talent Boy Hayje. Jeho sponzoři ve formuli 3, páni Bob van der Sluis a Tom Fagel od firmy FS Properties mu pro letní GP Holandska slíbili kokpit formule 1 - podmínkou ovšem bylo, že se Boy umístí mezi nejlepšími v nadcházející GP Monaka pro formule 3. Start formule 2 na Salzburgringu: Stuck (27), Flammini (3), Pesenti-Rossi (31), Tambay (1), Cheever (15), Dolhem (19), Arnoux (2) a Jabouille (5) jsou vepředu, zatímco pozdější vítěz Leclére jede jako pátý odzadu. Bojoval na Salzburgringu s poškozenám Martini-Renault: René Arnoux.1 V Imole se poprvé objevila tovární Alfa Romeo 33TS.
Zdroj: FORMULE.cz, Foto: archiv autora 1976 Komentáře ke článku
|
Reklama